Sem tam se sejde se starými kamarády. Jak jinak, než nad pivem. A i jeho e­mailová adresa stále začíná jménem sysel.hostan.

Dáte si ještě dnes Hostan?
Už ho nepiju. Kupuji piva malých pivovarů, která se drží tradičních receptur na výrobu klasického českého piva. Rád si dám Černou Horu, Konráda z pivovaru ve Vratislavicích, hodně se zlepšil i jihlavský Ježek. Hostan jsem pil do doby, dokud ho ve Znojmě dělal sládek Karel Čaněk.

V čem se dnešní Hostan liší od toho, který jste ve Znojmě vyráběl vy?
Důležitý je celý výrobní proces. Naši předci nebyli hloupí, pivo vařili výborné. Já se držím zásady, proč měnit něco, co dobře funguje? Důležitá pro nás byla plnost chutě, hustá pěkná pěna a říz. Desítka dozrávala ve sklepě minimálně měsíc, dvanáctka tři měsíce. V dnešních cylindrokónických tancích se výrobní proces zkracuje. Některé pivovary přidávají stabilizátor tetrahop na lepší pěnu. Průmyslovou výrobou v eurotancích ztratilo pivo charakter konkrétního pivovaru, přišlo o svou plnost i hustou pěnu.

Díky čemu byl znojemský Hostan tak dobrý?
Základem byly dobré suroviny, chmel – žatecký poloranný červeňák, slad z Hodonic a kvasinky z pražského Výzkumného ústavu pivovarsko­sladařského. Pro ty jsem si osobně každý měsíc jezdil. Pak šlo samozřejmě o dodržení výrobního procesu, kontrolu správných teplot a trvání jednotlivých fází výroby a v neposlední řadě i o čistotu na pracovištích. Dobrá byla i parta lidí, která v pivovaru pracovala.