Je sobota po poledni, před Domem umění v centru Znojma stojí hlouček lidí v podivných oblecích. Ženy i děti mají na sobě starodávné šaty, muži jsou v pracovním oděvu, ale také jak vystřiženého z dřívější doby. Jsou to strážci vinohradů, takzvaní hotaři, kteří i s ostatními přišli k šenkýřce pro hroznového kozla. Celý děj sledují kolem postávající zvědavci.

„A nyní prosím, aby hlavní hotař povolal šenkýřku, která celou zimu schovávala v šenku našeho kozla," bere si slovo „starosta" v podání známého znojemského umělce Petra Žáka.

„Otevři, šenkýřko milá, vrata dokořán. Jak jsi kozla uhlídala, pojď ukázat nám," hlásí vzápětí „hotař" Zdeněk Čižmář směrem ke dveřím „šenku".

Dveře se pomalu otevírají a ven vychází usměvavá žena. „Vida, tady je lidí, co byste rádi? Kozla?" ptá se do davu. „Nebojte se chlapci milí, dobře u mě spal. Jen dobroty z mého stolu celou zimu žral. A když mu teď jarní slunce zruší zimní sen, posílený, omlazený, vyběhne zas ven. Kam? No za kozou a za kůzlaty, aby ten mok rudý, zlatý, mohli zajistit. Ať máme my, lidé prostí, a také naši milí hosti, na rok zas co pít. Pojďte," zvučným hlasem pronáší šenkýřka.

Po chvíli se objevují hotaři s ozdobenou maketou kozla a početný průvod vyráží na náročnou cestu. Z centra Znojma míří na městskou vinici, dolů k řece Dyji a poté nahoru na Kraví horu. Dál se asi devadesátičlenný dav příznivců obnovené vinařské tradice přesouvá do Popic a Konic, aby kozla zanechal v jednom z tamních vinohradů.

Spolek přátel hroznové kozy a další zájemci si tak dokonale užili již tradiční jarní akci zvanou Vynášení hroznového kozla do vinohradu. Cestu jim zpříjemňovaly paprsky jarního slunce i několik degustací vína mezi vinohrady. K poslechu pak celou cestu zněla hudba Cimbálové muziky Antonína Stehlíka.

„Na jižní Moravě se v dávných dobách hroznová koza rituálně nezabíjela, ale zůstávala ve vinici a její manžel, hroznový kozel, který nebyl tak odolný, musel zimu přežít v teplé hospodě. Tam ho ošetřovali a na jaře byl vynášen do vinohradu, aby mohl kůzlatům a své družce pomáhat v přípravě další úrody. Ta chvíle právě nastala," popsal dávný zvyk zakladatelem spolku Jiří Svoboda, který pomohl vzniknout „kozí tradici" sbíráním pověstí o Znojmě.