Největšími úlovky se na začátku května mohou chlubit hlavně milovníci smržů. „Tyto houby se často objevují na zahradách nebo v sadech, kde se na podzim zamulčovalo kůrou. A také v prosvětlených listnatých hájích i podél vodních toků,“ potvrdil předseda České vědecké společnosti pro mykologii Vladimír Antonín.

Kromě těchto hub, které se pyšní neobvyklým kuželovitým kloboukem s otvory, touto dobou rostou také ucháče. „Jejich sezona už pomalu končí, většině houbařů to ale příliš nevadí. Smrže jsou totiž daleko chutnější,“ dodal Antonín.

Začátek už v zimě

Oficiálně sběratelská sezona pro houbaře začíná už v zimě. Její nástup na jižní Moravě odborníci odhadují na přelom ledna a února. První jedlou houbu ale houbaři mohou nalézt až počátkem března na tlejících šiškách smrku. Jmenuje se penízovka smrková. A přestože prvním poslem jara bývají spíše bílé květy sněženky, mykologové jeho příchod neomylně poznají podle sytě rudých kalichů houby zvané ohnivec. „Ohnivce jsou snad první houby, které můžeme na jaře nalézt. V regionu jižní Moravy jsou v tomto období časté především ohnivce rakouské. Dají se poznat podle nádherných, šarlatově červených mističek. Ale pozor, nejsou jedlé,“ poznamenal Antonín.

Jeho slova potvrzují i houbaři. „Nejedlý, ale krásný. Ohnivce jsem také našla, letos se jim daří,“ okomentovala na jihomoravské stránce webu www.nahouby.cz pisatelka s přezdívkou Hanýžka.

Plné koše? Za měsíc

Na první velkou úrodu si ale houbaři musí ještě nejméně měsíc počkat. „Odhaduji, že pořádná sezona začne v půli června. Záleží také na počasí. Pokud nebude třeba měsíc pršet, samozřejmě nic neporoste,“ podotkl houbař Josef Kalousek z Rousínova na Vyškovsku.

Právě teplé podnebí, kterým se jižní Morava ve srovnání s ostatními regiony vyznačuje, je podle houbařů vadou na kráse kraje. Teplo a sucho totiž mnoha druhům hub příliš nepřeje. Jihomoravský kraj také postrádá výše položené oblasti. Podle odborníků se však díky tomu například na Pálavsku daří suchomilným houbám. A také teplomilným druhům, které rostou v listnatých lesích v okolí Znojma, Břeclavi a Brna či v lužních lesích v okolí Lanžhota a na soutoku Dyje a Moravy. „Houbaři musí především vědět, kam pro houby chodit. Lidé houfně vyrážejí do lesů. Hledají v nich ale zbytečně,“ podotkl Kalousek.

Mezi vyhlášené houbařské lokality patří například oblast Bílých Karpat na Hodonínsku. „Místa jako je Radějov, Strážnice nebo Vápenky, jsou známá výskytem vzácných druhů hub. Je možné v nich objevit muchomůrku císařku, jedovatý hřib satan nebo hřib Fechtnerův,“ uvedl prezident ratíškovického mykologického kroužku Václav Koplík.

Na houbařský ráj se podle něj mohou těšit i houbaři na Vysočině a v okolí Blanska. A dopustit nedá ani na oblast Dubravy na Hodonínsku. „Ratíškovický potok ji dělí na dvě části. V té jižní houby rostou od května až do poloviny podzimu, v severní části zase v druhé polovině roku. Málo známé je mezi houbaři naopak okolí Vyškova. V oblasti kolem vojenského prostoru je nedotčená příroda, kde je možné najít spoustu hub,“ podotkl Koplík.

A přestože houbaření je především koníčkem starších lidí, zájem o ně podle Koplíka na jižní Moravě v posledních letech roste. „Soudím tak mimo jiné podle ohlasu, který vyvolává naše výstava hub v Ratíškovicích. Pořádáme ji už po třicáté a rok od roku na ni chodí větší počet návštěvníků,“ uvedl Koplík.

Přední mykolog Vladimír Antonín o houbaření říká:

Koupit si atlas do kapsy nestačí

ROZHOVOR – Vladimír Antonín je spoluautorem Velkého atlasu hub, největší jednosvazkové publikace o houbách na světě. V poradně v Moravském zemském muzeu v Brně lidem pomáhá luštit zapeklité mykologické záhady.

Popovídat si s ním ale bez ostychu mohou i začátečníci. Každé pondělí a úterý houbařům i se svými kolegy pomáhá správně určit jejich houbařské úlovky.

Jak často lidé služby houbařské poradny využívají?
Chodí k nám především v období hlavní sezony, tedy po celý podzim. A největší ruch bývá v pondělí. Po víkendu si pro radu přijde i kolem osmdesáti až sta lidí.

Přinesli vám lidé i nějakou houbařskou zvláštnost?
Ano, občas se to stává. Houbaři chodí s úlovky, které je nějakým způsobem přilákají. Tedy ty, které jsou tvarově nebo barevně výrazné. Letos se ještě nikdo s raritou neobjevil. Měli jsme tu ale v minulosti i velmi vzácné houby jako je muchomůrka císařka či hřib královský. Podotýkám ale, že ty by se sbírat neměly. Jsou totiž chráněné.

Jak hodnotíte znalosti amatérských houbařů, s nimiž se jako odborník setkáváte?
Různí se to případ od případu. Obecně vzato to tak špatné není. Často se ale setkávám například s tím, že si lidé koupí menší atlas s třemi sty druhy hub. A myslí si, že podle něj dokáží bezpečně určit všechny druhy. To je nesmysl, který může špatně skončit.

Sbírá někdo jiný houby tak intenzivně jako Češi?
Ano, platí to zejména o Slovanech. Ale houby se sbírají například na východě Francie, v Itálii a prakticky celé střední Evropě. Naprosto houbařsky nedotčená je naopak Británie nebo Skandinávie. Tam se jedí maximálně pěstované houby.

Online rozhovor s mykologem Vladimírem Antonínem čtěte zde

I na jihu Moravy rostou jedovaté houby. A zabíjí

Římský císař Claudius se podle některých historických pramenů otrávil jídlem připraveným z muchomůrky zelené. A podobný osud jako antického panovníka potká každý rok jednoho až dva obyvatele kraje. Nejjedovatější houbě Evropy a Severní Ameriky se totiž dobře daří také v listnatých lesích jižní Moravy.

Otrava muchomůrkou zelenou je přitom smrtelně nebezpečná i při vymoženostech současné medicíny. „V našem regionu kvůli ní zemře v průměru nanejvýš jeden člověk ročně. Je ale skutečně nebezpečná a při požití člověku vždy hrozí smrt,“ uvedl mykolog Vladimír Antonín, který lékařům z ústavu soudního lékařství v Brně pomáhá určovat, jaké houby snědl pacient s podezřením na otravu.

Muchomůrka zelená přitom není jedinou nebezpečnou houbou, se kterou se lidé na jižní Moravě mohou setkat. Nebezpečná je například i muchomůrka tygrovaná, houby z rodu závojenek, pavučinců či vláknic.
Určit skutečný počet lidí, kteří se houbami na jižní Moravě ročně otráví, je ale obtížné. „Když si někdo lékaři stěžuje na nevolnost po houbovém jídle, automaticky pacienta vyšetřujeme pro podezření na otravu houbami. Někdy jde přitom jen o to, že jídlo bylo mastné a pacient dostal třeba žlučníkový záchvat. Výplach žaludku, který při každém podezření na otravu provádíme, je přitom velmi nepříjemný,“ podotkl Antonín.

Hub, které prodávají obchodníci na trhu, se ale lidé podle odborníků bát nemusí. „Každý prodavač musí mít platné potvrzení o proškolení komisí odborníků, které zákazníkovi na požádání předloží,“ uvedl ředitel jihomoravské hygienické stanice Jan Mareček.

LUCIE HRABCOVÁ A ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI