VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Horolezec, potápěč či paraglidista. I to je loucký farář Husek

Znojmo /ROZHOVOR/ - Sedmačtyřicetiletý premonstrát Marian Husek působí na loucké faře ve Znojmě desátým rokem. Znojmu tak věnoval téměř polovinu svých dosavadních dvaceti kněžských let. V dnešním rozhovoru vypráví o tom, čím si ho Znojmo získalo, i o tom, jak své kněžské poslání prožívá nejen v kostele či na faře, ale i třeba vysoko v horách.

23.4.2013 7
SDÍLEJ:

Strahovský premonstrát Marian Husek.Foto: DENÍK/Martin Moštěk

Pocházíte ze Zlínska, je Znojemsko hodně odlišný kraj? Jaká je vaše zkušenost?

Znojmo je moje vlastně první samostatné působiště, letos v létě to bude deset let, co jsem sem přišel. Nu a odlišnost mezi Zlínem a Znojmem? Tam se pije slivovice, tady víno. Ale vážně, člověk tu poznává, že jsme v pohraničí, jakoby v Sudetech – vystěhovaní Němci, vesnice s novými usedlíky. Ale pořád se to tu ještě nedá srovnávat se Sudetami v severních Čechách. Někdy říkám, že tady pomáhá už to víno. Lidé sice přišli do cizího kraje, bez vztahu k místu, a koneckonců bez vztahu k vínu. Ale přece jen spolu s domy dostali i sklepy a vinohrady, a tak se museli naučit víno vyrábět. Víno pak pomáhá tomu, že se lidé setkávají, pomáhají si a debatují. Už proto k sobě mají blíž než třeba právě v severních Čechách, které jsou individualistič­tější a mrtvější. A mně také nedělá problém setkávat se s lidmi i mimo kostel.

S tím asi souvisí třeba i to, že jste se zapojil do místního života. Vídáváme vás třeba na akcích Hroznové kozy, jaké jiné příležitosti vyhledáváte?

Vždycky rád využiju toho, když mě někdo z přátel někam pozve, a tak poznávám zas nové party, nové skupiny lidí. Na vesnicích mě pozvou třeba na zahájení adventu, nebo provádění po kostele. Dal jsem se dohromady třeba i s vodáky a jezdil na nějaké to odemykání či zamykání Dyje. Nu a občas se nechám dokopat i na nějakou tu kulturu (usmívá se), takže jsem se před pár lety ani příliš nebránil a vystupoval jsem v opeře…

To jsem se chtěl zeptat, jak to přišlo, že jste se ocitl v ansámblu letní festivalové opery?

Byla to taková hezká příhoda. Zrovna jsem na svém motorovém padáku létal nad Znojmem, když mi zazvonil telefon. Volal mi Jirka Ludvík, tak jsem mu prozradil, že zrovna létám, ale že mluvit můžeme. Šlo o to, že v roli kněze někoho obsazeného měli, ale režisérovi se jeho hraní moc nelíbilo a pronesl něco v tom smyslu, že by nejlepší bylo, kdyby to hrál kněz, který ví, co má dělat a má k tomu vztah. A Jirka se hned ozval, že jednoho zná, který by do toho asi šel.

A vy jste šel… Jaký to byl zážitek?

Pro mě velmi příjemný. I lidé kolem, umělci, mě brali velmi dobře. Samozřejmě jsem byl nervózní, protože jsem byl tuším jen na jedné generální zkoušce a všechno se pak vyvíjelo během jednotlivých představení.

Před deseti lety jste přišli spravovat zdejší farnost, faru máte takříkajíc ve stínu někdejšího premonstrátského kláštera. Urodil se za tu dobu nějaký nápad, samozřejmě asi ne na převzetí kláštera, ale třeba na nějaké dílčí využití?

Před deseti lety jsem si myslel, že tu už za tři čtyři roky bude něco fungovat a říkal jsem si, že až někdo klášter převezme a začne opravovat, tak se s tím svezeme a uděláme novou fasádu na kostele. Deset let je pryč, a využití kláštera zůstává v nedohlednu. Na převzetí kláštera skutečně nemáme, uvažovali jsme alespoň o využití nejstarší části, bývalé školy. Zjišťujeme ale, že jsme možná promeškali nejvhodnější dobu. V každém případě uvažujeme alespoň o kousku právě školy, kde by mohlo vzniknout zázemí pro provádění a různé akce v rámci ambitu a rajského dvora u kostela. Byl bych velmi rád, kdyby tam něco zajímavého vzniklo, i kdyby to třeba nebylo církevní zařízení, ale jiné vhodné, se kterým by se dalo prospěšně spolupracovat.

Kde se vzaly vaše trochu dobrodružné sklony aktivního horolezce, potápěče či paraglidisty?

Mám výchovu od salesiánů, kteří u nás ve Zlíně působili. Pořádali různé mládežnické akce: hory, příroda, skautský styl života. To ve mně zůstalo, spolu s dětskými sny, jaké by to bylo, letět na padáku, vyšplhat na nějakou vyšší horu a podobně. V dospělosti pak člověk zjistil, že takové sny lze naplnit a že to vlastně vyžaduje jen trochu chuti a odvahy. Měl jsem také kamarády, kteří podobné věci dělali a občas mě i pozvali, takže nakonec šlo hlavně o to, jen o tom nemluvit, jaké by to bylo krásné, ale jít a zkusit to.

Je pro vás tahle činnost aktivním odpočinkem?

Vidím dva rozměry. Jeden je skutečně relax a odpočinek. Současně je to pro mě i další příležitost, jak se dostat k lidem, ke kterým bych se jinak nedostal. Dělám samozřejmě tradiční a klasickou práci ve farnostech, které spravuji, mám nějaké řeholní povinnosti na Strahově. Už asi patnáct let jsem soudcem církevního soudu, takže musím jezdit na pravidelná zasedání a také studovat případy, které soud projednává. A pak člověk opravdu občas potřebuje přepnout, dostat se mezi jiný druh lidí.

Trochu se to podobá tomu, o čem mluvil, už od dob svého působení v Buenos Aires, nový papež František – o církvi, která má vycházet ze sebe, „chodit na hranice", nezůstávat uzavřená v sobě. Vnímáte to podobně?

I na horách, mezi parašutisty nebo potápěči jsem knězem. Považuji tuhle podobu své služby za velmi důležitou. Když to řeknu krátce a zjednodušeně: v kostele povzbuzuji a udržuji víru těch, kdo ji již mají, což je samozřejmě významné. V tom druhém případě přináším žitou víru, křesťanské myšlenky a hodnoty lidem, kteří o nich v životě neslyšeli a kterým ji mohu předat. Nemusí to nutně znamenat, že hned a radikálně změním jejich smýšlení, ale důležité je už to, že se lidé začnou na různé životní otázky dívat jinak. Občas mě taky někdo požádá, abych je oddal nebo jim pokřtil dítě.

Na horách jste toho stihli už docela dost, tuším Mont Blanc, Grossglockner. Ještě nějaký zajímavý vrchol?

Mont Blancem jsme vlastně začínali, byli jsme také na Monte Rose, to je druhý nejvyšší vrchol Alp, a na spoustě dalších. Většinou jsme při jedné výpravě těch čtyřtisícovek zvládli několik.

Máte ještě nějaké další plány, co se vašeho sportování týče?

Žádnou novou aktivitu neplánuji. U potápění si jen musím dodělat další zkoušky. Pro létání všechny potřebné papíry mám a lákání kamarádů na letadla odolávám. Jsem si vědom toho, že jako kněz a řeholník se nemohu pouštět do věcí, které by třeba už svou nákladností byly proti duchu mého povolání. Věci, kterým se dosud věnuji, jsou totiž finančně i časově méně náročné, než by si možná někdo myslel.

Loni jste bohužel utrpěli, nejen pokud jde o parťáka do hor, velkou ztrátu…

Zahynul Jeroným, můj nejlepší kamarád. Společně jsme jezdili právě i na hory, prošli jsme a přežili řadu náročných situací. Ještě loni v létě na třetí pokus zvládl výstup na Matterhorn. V naší partě to byl tahoun, nejzdatnější horolezec. Na Matterhorn šel ale s jinou skupinou, protože pro nás by to byl již příliš náročný výstup. Na podzim se pak najednou stalo, že se zabil při obyčejné vyjížďce na kole kolem Jihlavy.

Strahovský premonstrát Marian Husek.Otec Jeroným sloužil i tady v Louce nějaký čas s vámi, lezli jste spolu po horách. A pak znenadání přišla zpráva, že měl nehodu a zemřel. Jak jste se s tím porovnával?

Jako kněz, který běžně mluví o smrti, o věčnosti, lidi pohřbívá a podobně, jsem si vždycky říkal, že jsem s touhle otázkou srovnaný. Že smrt i někoho blízkého bych měl zvládat zcela v pohodě. Jeroným byl můj první skutečně blízký člověk, který zemřel. A naráz jsem zjistil, že i když má člověk z hlediska logiky i víry vše srovnané a vysvětlené, stejně to s ním řádně zacloumá a pořádně to s ním pracuje. Rozumem i vírou jsem měl všechno vysvětlené a zdůvodněné, ale lidsky jsem s tím zápasil hodně. A na některé otázky, třeba proč se to stalo, nezbývá než říct: nevím.

Pokud vím, i vy jste před pár lety měl, a také skoro doma, nebezpečnou příhodu…

Je pravda, že na horách člověk přežil všechno možné a podobně, jako se Jeroným zabil loni na kole, tak jsem se já před nějakými čtyřmi nebo pěti lety málem zabil v Šatově na faře. Spadl jsem ze střechy: volný pád deset metrů na zem. Byl jsem hodně potlučený, zlomeného jsem ale neměl nic.

Je taková příhoda výstrahou, že si po ní člověk dá víc pozor? A kolik vy máte andělů strážných?

Hodně, a asi dost šikovných. Trochu pozor si dávám, ale taky na to, abych na tu zkušenost, že mám šikovné anděly strážné, příliš nehřešil. Ale je pravda, že jsem si na to vzpomněl po té Jeronýmově nehodě. Tak jak on tu najednou ze dne na den nebyl, tak jsem před pěti lety mohl a možná měl dopadnout i já.

Je pro vás Znojmo takříkajíc pracoviště, nebo jste v něm našel i osobní zalíbení?

Líbí se mi tu, Znojmo je nyní můj domov, a pokud odsud odejdu, jistě se budu rád vracet, už proto, že tu mám přátele. Město je krásné už po stavebně historické stránce, i když lidé jsou ještě důležitější. Ostatně různí moji přátelé a kamarádi využívají toho, že působím právě ve Znojmě, a moje fara je třeba pro jejich rodiny s dětmi základnou pro výlety do okolí. Výhodou Znojma totiž je, že je tu kam zajít jak do přírody, tak za kulturou nebo za památkami.

Co je pro vás na vašem působení zde nejdůležitější?

Přes všechny vedlejší aktivity je samozřejmě mým hlavním zájmem a činností práce faráře v loucké farnosti a okolí. Někdy je obtížné vidět a poukázat na konkrétní výsledky, nejviditelnější je ještě tak nějaký opravený kostel, ale i to je vlastně spíše vedlejší činnost. Přece jen ale vím, že jsem snad nějakým lidem mohl pomoci, vznikl stav důvěry a někteří se teď přijdou podělit se svými radostmi i starostmi. Některé věci jsme snad vyřešili, mnohé s důvěrou svěřili Pánu Bohu. Mnohým lidem jsem za ty roky mohl samozřejmě pomoci skrze svátosti, množství zpovědí, mnohé jsem křtil, oddával, pohřbíval. Je mnoho těch, které jsem jako mladé oddával a po několika letech jim křtil jejich děti. Bývá to i naopak – nejdřív jsem pokřtil dítě a poté později oddával oba rodiče. I to je dnešní život.

Autor: Martin Moštěk

23.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
14

Ptačí chřipka: lidé dostávají peníze za utracené slepice

Festival Překročme řeku. Ilustrační foto.

Rock Heart rozduní Krumlov. Festival s neckyádou oživí nábřeží Svitavy

Znojmo se pokusí o první výhru. Růska štvala rýže

Znojmo – Matný výkon svých spoluhráčů sledoval minulý víkend v dusnu až z dalekého Japonska, ale nyní už je opět připravený jim pomáhat. Znojemský útočník Antonín Růsek se v týdnu opět připojil k týmu a vyhlíží čtvrté kolo Fotbalové národní ligy. V něm se v pátek na domácím hřišti Jihomoravané pokusí od půl osmé večer o první vítězství v sezoně proti Frýdku-Místku.

Senior taxi míří do Hodonína. Od začátku září

Jižní Morava - Od prvního září si hodonínští důchodci vyřídí své záležitosti ve městě pohodlněji. Vedení radnice zavede službu Senior taxi, která spočívá v dopravě obyvatel města starších pětašedesáti let nebo držitelů průkazu ZTP na předem určená místa.

První burčák už je v prodeji. Někteří prodejci plánují zdražení

Jižní Morava - U Valtic, u kempu Apollo mezi Lednicí a Břeclaví a u novomlýnských nádrží na silnici I/52. Na třech místech na Břeclavsku už prodává vinař Miloslav Machuča z Valtic burčák. Jako jeden z prvních na jihu Moravy. „Se sklizní jsem letos maximálně spokojený. Oproti minulému roku je hroznů víc. Máme vinohrady u Úval. Tam mrazy zasáhly vinice jen minimálně,“ řekl Machuča.

Znojmo přezkoumá autobusové linky. Vyhodnotíme i efektivitu, řekl starosta

Znojmo – Raději připravení než překvapení chtějí být znojemští radní, pokud jde o zajištění městské autobusové dopravy. Rok poté, co vleklé vyjednávání mezi odbory a dopravcem málem skončilo stávkou proto radní rozhodli, že začnou s několikaletým předstihem sbírat podklady pro budoucí výběrové řízení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení