Proč jste se chopil organizace loučení s hevlínskou lokálkou?
Myslím, že by bylo škoda, kdyby trať skončila jen tak. Proto jsem se pustil do organizace. Pracuji na tom se synem, který je strojvedoucí a jezdí například na trati Znojmo – Břeclav. Železnice je i pro něj koníček.

Jak bude rozloučení vypadat?
Od čtyř hodin odpoledne budeme v malé čekárně hrušovanského nádraží pouštět krátký film o historii trati. O půl sedmé vystoupí se svými příspěvky zástupci obcí a Českých drah. O půl osmé pověsíme na čelo posledního vlaku do Hevlína smuteční věnec. Ve tři čtvrtě na osm pronese závěrečnou řeč po příjezdu vlaku do Hevlína starosta Drahomír Nosek. Rozlučka pak skončí návratem lokálky do Hrušovan dvacet minut po osmé večer.

Máte k lokálce nějaký osobní vztah?
Jsem Hevlíňák, narodil jsem se tam. Jako osmiletý kluk jsem bydlel blízko nádraží a díval se, jak jezdí vlak. Teď to bohužel končí a doprava se přenáší na silnici. Je to až dojemné. Zůstane jen násep a vlak, který jsem vždycky vídal ze zahrádky, už nepřijede.

Myslíte, že zrušení železničního provozu mezi Hrušovany a Hevlínem nemělo alternativu?
Na jedné straně to chápu. Provoz nebyl tak silný, aby to pokrylo náklady. Autobusy samozřejmě vyjdou levněji. Bylo ale zbytečné, aby vlak jezdil každou hodinu, stačilo spoje zredukovat na dva ráno a dva odpoledne. Tak aspoň mluví velká většina lidí.

Myslíte, že změny nějak ovlivní i postavení hrušovanské železniční stanice?
Pokud jde o dostupnost pro cestující, velký vliv to mít nebude. IDS je nastavený a naplánovaný dobře, lidé se do zaměstnání a podobně budou dostávat bez problémů. Pokud jde o nás, jako drážní zaměstnance, je pravda, že nám trochu práce ubude.

Na Znojemsku vlídnou veřejné dopravě vládnou. Co vy na to?
Organizuji různé výlety za poznáváním krajiny u nás i v zahraničí. Snažíme se jezdit na kole nebo vlakem. Vím proto, jak funguje veřejná doprava v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. Železnice tam mají ve veřejné dopravě významnější postavení než u nás.

Mají po zrušení lokálky ještě šanci snahy o obnovení trati z Hevlína do Laa?
Myslím, že ta šance ještě pořád existuje. Rakouská strana pořád chce, aby se trať otevřela. Před nedávnem o tom dokonce jednal i hevlínský starosta Drahomír Nosek. Pravdou ale je, že ukončení provozu na trati šance na obnovu zmenší.

Vlaky přes Hevlín jezdily původně z Brna do Vídně

Hevlín - Historie dnešní koncové železniční staničky v Hevlíně sahá až do devatenáctého století a k samým počátkům železniční dopravy na jižní Moravě.

Osudový zlom přinesl trati konec druhé světové války a pak pád železné opony. Koleje od té doby končí kousek za hevlínským nádražím a úsek ke státní hranici zůstává zničený. Od prvního července trať Hevlín – Hrušovany definitivně osiří.

Hevlín se rakousko-uherské železniční mapě ocitl poprvé na sklonku roku 1868. Společnost státních drah (StEG) tehdy od c. a k. úřadů obdržela koncesní listinu povolující stavbu několika nových tratí pro doplnění stávající železniční sítě. Nejdůležitější z nových tratí vedla po trase Stadlau - Laa an der Thaya - Grussbach-Schönau (Hrušovany nad Jevišovkou) - Frischau (Fryšava (Břežany)) - Strelitz (Střelice). Ve Střelicích se trať napojila na Brněnsko-rosickou dráhu a z Hrušovan byla zbudována odbočka do Znojma.

Vlaky z Brna přes Hrušovany do Znojma začaly jezdit v polovině roku 1870. 24. listopadu téhož roku pak byl slavnostně zahájen provoz v úsecích Hrušovany nad Jevišovkou - Stadlau - Vídeň.

Technickou zajímavostí je, že projektanti celou trať naplánovali jako dvoukolejnou a stavaři vybudovali náležitě široký železniční spodek. Nakonec na něj ale Společnost státních drah nechala položit jen levou kolej.

Pár detailů k dokonalosti

Celková délka tratě Vídeň - Střelice činila 142,414 km, úsek Hrušovany - Znojmo 25,215 km. V roce 1909 byly tratě zestátněny. V Hevlíně byla v té době jen zastávka. O rok později se dočkala rozšíření o jednu kolej a stavby nové výpravní budovy.

Jednopatrová přijímací budova byla atypická jak pro trať Vídeň – Brno, tak pro celou zestátněnou síť StEG. Dodnes stojí v téměř původní budově a v zachovalém technickém stavu.

K dokonalosti původního provedení stavby chybí pouze tvarování koruny komínů, nápis názvu stanice a jiné drobné detaily. Barevné provedení celkové fasády včetně naznačených kamenných kvádrů v rozích a podezdívka jsou v původní podobě. Po dřevěném skladišti v Hevlíně již není ani památky. Dřevěné záchodky jsou v původní podobě.

Za starého mocnářství měla železnice spojující Brno s Vídní povahu hlavní trati, po vzniku republiky v roce 1918 její význam postupně klesal. Nejtěžší ránu utrpěla železnice u Hevlína v závěru druhé světové války a po ní.

Ustupující Němci zanechali ve stanici spoušť. Zůstaly po nich vytrhané koleje a poškozená výpravní budova a skladiště.
Po nutných opravách začaly vlaky mezi Hrušovany a Hevlínem jezdit v říjnu roku 1945. Rekonstrukce mostů na úseku z Hevlína do Laa an der Thaya trvala až do konce června roku následujícího. Brzy po pádu železné opony po únoru 1948 ovšem nastupující totalitní režim nechal pracně obnovené mosty strhnout a koleje do Rakouska vytrhat.

Rakušané sice v devadesátých letech přivedli koleje znovu téměř ke státní hranici, na moravské straně ovšem zůstávají mosty stržené a koleje vytrhané.

Už víc jak šedesát let je tak přerváno nejen spojení mezi Laa a Hevlínem, ale i nejkratší železniční spojnice mezi Vídní a Brnem.
Při případné obnově trati, o kterou usilují zejména zástupci samospráv na obou stranách hranice, by bylo nutné postavit dva nové mosty přes ramena řeky Dyje. Ostatní mosty byly stavěny jako záplavové a po dostavění přehrady ve Vranově již nebyly potřeba. Ačkoliv projektanti trať kreslili před půldruhým stoletím, dnes by po ní vlaky mohly uhánět až stokilometrovou rychlostí.

(Upraveno a zkráceno podle materiálu Ivana Janušky)