„S kejklováním jsem začal asi před osmi lety. Byl jsem ve skupině historického šermu. Říkal jsem si, že to chce změnu, že to není ono. Pak jsem se setkal s lidmi z kejklířského divadla a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná na svoje začátky Jonáš. Všechny své výstupy si vymýšlí sám. „Vystupuji často a na řadu míst se vracím. Proto tak musím svoje kejkle pořád obměňovat,“ svěřuje se. Na trénink mu při zaměstnání a pravidelných výstupech moc času nezbývá. „Někdy je to hodně hektické, ale snažím se trénovat alespoň dvakrát týdně. Když začínám s novým programem, musí být hotový tak do měsíce,“ svěřuje se. I přes to, že používá spoustu nebezpečných rekvizit, nestal se mu žádný úraz.

„Doufám, že to tak zůstane. Pád z chůd, které jsou vysoké metr dvacet, by pro mě mohlo znamenat i konec kejklování,“ přemýšlí Jonáš. Trémy se za dobu, co vystupuje na veřejnosti, zbavil. „Teď je to spíš o tom, že když jdu před publikum s novým číslem, mám spíš strach, jestli se jim výstup bude líbit,“ říká. V současné době chystá program na adventní čas. „Bude to adventní klauniáda Připravuji i loutkové představení na chůdách nazvaném Pidilidi. Já budu mít chůdy a na provázky přivážu živou loutku,“ prozrazuje ještě před premiérou představení Jonáš. Vyzkoušel různé druhy chůd, přes dřevěné, bambusové, až skončil u duralových. „Vylepšil jsem si svoje chůdy tím, že místo kopyt mám atrapu bosých nohou,“ usmívá se klaun.