Vojenský kaplan Jordánek nebyl na zahraniční misi poprvé. Má za sebou i zkušenost z Kosova. „Tentokrát to bylo mnohem intenzivnější, bezpečnostní riziko bylo mnohem větší. Mírová mise se kdykoli mohla změnit v bojovou,“ říká už ve znojemské kavárně.

Pravě pomoc při zvládání velkého stresu a tlaku, kterému jsou vojáci vystaveni, byl jedním z jeho úkolů. „Asi nejtěžší chvílí byla smrt jednoho z našich vojáků. V horách ho zavalila lavina kamení. Vojáci se připravují na to, že někdo z nich může zemřít, ale nikdy se nedá odhadnout, jak se s tímto okamžikem vyrovnají,“ tvrdí Jordánek.

I když by se mohlo zdát, že vojenský kaplan žije jen na základně, není tomu tak. „Pravidelně jsem se účastnil patrol, mým úkolem na nich byla například komunikace s místními nebo příprava humanitární pomoci,“ vzpomíná Jordánek. Nebyla to jednoduchá mise. Spolu s vojáky musel trávit několikadenní patroly v prachu, vedru a neustálé připravenosti na možný útok. „Vyrovnat se s napětím mi pomáhala dobrá parta a důvěra ve schopnosti našich vojáků,“ říká Jordánek.

Setkání s místními byla různá. „Když jsme do vesnic přijeli poprvé, lidé si drželi odstup. Zvědavost ale nakonec přemohla strach a zpočátku rozpačitá komunikace nakonec přerostla v přátelské vztahy,“ přesvědčuje Jordánek. Česká jednotka v severovýchodní části napětím sužované země realizovala přes čtyřicet humanitárních projektů. „Díky penězům z České republiky se zde postavilo několik vodních nádrží, vybavilo několik škol a rozdala se více než tuna a půl humanitárního materiálu,“ vypočítává Jordánek. Pomoc vždy šla konkrétním lidem.

„Teď bych se chtěl zaměřit na to, aby se lidé, kteří nás podpořili, mimo jiné i lidé ze Znojma, dozvěděli, komu konkrétně pomohli,“ plánuje Jordánek. Od příštího týdne budou v páteční příloze Znojemského deníku vycházet jeho postřehy z Afghánistánu.