Je sobotní odpoledne a ochozy znojemského atletického stadionu praskají ve švech. Není se co divit, znojemské fotbalisty čeká jeden z rozhodujících zápasů, který má tým vyšvihnout mezi fotbalovou elitu.

„Vím, že vyhrajeme, vsadím se klidně o tisícovku," usmívá se vousatý muž s kšiltovkou v partě fanoušků.

Jeho přátelé ale kroutí nechápavě hlavami. „Hoši, hoši, jděte po nich! Okurkáři, do toho," ozvývá se z tribuny.

První poločas se blíží ke konci a příznivci fotbalu se nervózně vrtí na svých sedačkách. „Půlhodina je pryč a kde nic, tu nic. Viděl jsi to? To byla rána! Vypadalo to, že zbourá branku," komentuje vitální důchodce snažení mosteckého fotbalisty.

Soupeřova chvilková převaha znervóznila i dalšího přihlížejícího. „Všichni jsou takoví silní a urostlí a rychle běhají," strachoval se starší muž.

Také mladší generace sdílí jejich obavy. „Mami, mami, my pořád fandíme, troubíme, a není nám to nic platné," stěžuje si dvojice kluků, která pobíhá okolo stadionu.

Smůlu Znojemských jako by protrhl až řízný hlas jejich trenéra. „Jedu, hoši, jedu, jedu," huláká na okraji hřiště Leoš Kalvoda.

Rozladění v řadách fanoušků vystřídá v druhém poločase dlouho očekávané nadšení. „Je tam, je tam, gól," tleskají, jásají a troubí na frkačky pánové všech věkových kategorií.

Do konce zápasu tak jásají ještě dvakrát. Radost a nadšení jsou nekonečné. Z tribuny se linou slova chvály plná emocí. „Je to neuvěřitelné, boží. Je to tady! Máme to. První liga je naše," jásají fandové.

Trávník zanedlouho připomíná silvestrovskou veselici, snesla se na něj totiž záplava barevných konfet. „Jsou to borci, věděl jsem, že to zvládnou. Zápas byl skvělý, i když ze začátku nás kluci trochu napínali. Teď to musíme pořádně oslavit," raduje se Jaroslav Dohnal.

Dnešní výhra Znojemských ale ještě neznamená, že znojemští fanoušci budou od příští sezony fandit první lize na domácím stadionu.

Jeho vedení musí totiž nejprve vyjednat s prvoligovými kluby výjimku, aby se mohla hrát nejvyšší soutěž i ve Znojmě.