V průběhu osmnácti dní projeli Ugandu od severu k jihu. Urazili trasu o délce dva a půl tisíce kilometrů. Cílem cesty byly kromě Pygmejů a ohrožených goril také nádherné národní parky podél hranice s Kongem. „Navštívili jsme zde všechny národní parky. Uganda je překrásná země, plná bujné vegetace a zeleně. Vůbec nevypadá tak, jak si našinec představuje typickou africkou zemi,“ vzpomíná Mikulášek.

Na cestách nerad natáčí. „Tentokrát jsem ale kameru vzal. Důvodem byly právě gorily. Chtěl jsem je zaznamenat a fotka se mi zdála v tomto případě neúplná a nedokonalá,“ vysvětluje.

Kromě goril byla cílem cesty návštěva pygmejské vesnice. „Pygmejové jsou nejmenší lidé na světě. V Ugandě jsou vlastně jakousi turistickou atrakcí Přišli o pralesy a své přirozené prostředí, ve kterém v minulosti žili. Pygmejové jsou velmi přátelští. Zpívali jsme s nimi, tančili a stříleli z luku,“ rozjasnil se při vzpomínce Mikulášek.

V Ugandě je stále velmi patrný vliv koloniální nadvlády. Kulturní povědomí domorodců a pocity vlastní kmenové identity jsou velmi malé. Velká Británie si zde stále svůj vliv udržuje. „Všude jsou křesťanské kostely. Působí zde naprosto nepatřičně. Místní obyvatelé mají velmi zkreslené představy o běloších. Myslí si, že běloch je člověk, který moc nepracuje. A když pracuje, na všechno používá stroje. Velmi jsme je překvapili, když jsme jim pomohli okopávat brambory. Nevěřili, že dokážeme vzít motyku do ruky,“ popisuje Mikulášek.

Země se potýká s obrovskou korupcí. „ V jednom z národních parků jsme dokonce mohli spatřit těžební věže. Číňané zde těžili ropu,“ zlobí se Mikulášek.

Dobrodruh už plánuje další cestu. „ Chtěl bych ji uskutečnit asi za rok. Kam to bude, to ještě nechci prozradit. Mám tady rodinu a určitě častěji, než jednou za rok do světa nevyjedu,“ uzavřel Mikulášek.