„Malovat jsem začal před třinácti lety. Umělecká múza mě políbila po nehodě na kole, když jsem měl silný otřes mozku. Od té doby maluji. Neměl jsem žádné zkušenosti. Nejdříve jsem absolvoval v lidové škole umění výtvarný obor. Měl jsem v úmyslu pokračovat i ve studiu na umělecké škole, ale od tohoto záměru jsem upustil,“ vzpomíná na své začátky umělec.

Na živobytí si vydělává jako noční hlídač. „To znamená, že ve dne můžu tvořit a v noci sedím na vrátnici. Přitom můžu pořád přemýšlet o svých tématech,“ dodává.

Nyní se připravuje na vlisy. „Jsou to polosochy, které jsou vlisované do zdi a z ní vystupují obličeje či postavy. Bude se to jmenovat Žalm třiadvacet. Podle vlisu namaluji i obraz,“ říká Modráček.

Kdysi nejraději tvořil surealistická díla. „K němu se nyní vracím. Preferuji modrou barvu. Moc dobře se mi s ní pracuje. Líbí se mi odstíny, které dokáže udělat. I krajiny maluji v modro – zeleném nádechu,“ popisuje.

Inspiraci ke své tvorbě vidí všude kolem sebe. „Samozřejmě krajina mluví sama za sebe. Buď si ji nafotím, nebo jezdím i přímo do terénu. Ale tomu se dost vyhýbám, je to dost nepohodlné. Obdivuji staré mistry, kteří dříve malovali jenom v přírodě,“ říká malíř.

Své obrazy vystavoval na více jak dvaceti výstavách v celé republice. „Mé práce si mohli lidé prohlédnout například v Praze, Benešově, ale i v Rakousku. Už ale tři roky jsem nikde nevystavoval. Kromě malování a tvoření soch se stará ještě o tři německé ovčáky.

Jeho snem je postavit si vlastní lesopark a zpřístupnit ho lidem. „V něm chci rozmístit sochy a všechny své výtvory. Třeba bych mohl vytvořit čtrnáct zastavení, ale samozřejmě jinak provedené. To jsou ale mé daleké vyhlídky a přání,“ zasní se Modráček.
Kromě sochaření a malování píše povídky. „Vyšla mi i jedna knížka. Je to detektivní román se sci - fi prvky,“ říká.