Na koupališti tábořili románští válečníci

„Zahajujeme tak sezonu. Protože od jara do podzimu skoro každý týden někam jezdíme. Když ne po republice, tak třeba do Polska nebo Německa,“ řekl jeden z organizátorů Jiří Nejedlý. Vémyslické setkání válečníků a jejich doprovodu proprší skoro každý rok, letos se ale nepřízeň počasí citelně podepsala na počtu účastníků. „Bohužel prší už do pátku, proto hodně lidí vůbec nepřijelo a zrušit jsme museli i doprovodný program,“ posteskl si Nejedlý.

V sobotu odpoledne slunko nakonec vysvitlo a tak došlo i na trochu bojového zápolení. Muži navlékli drátěné košile či koženou zbroj, nasadili helmice,chopili se mečů, kopí, štítu a seker a předvedli vojenský výcvik bojovníků ze samého počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu.

„Aspoň trochu potrénujeme, abychom v tom válčení nevyšli úplně ze cviku,“ usmíval se jarl Dagfari Hrut, civilním jménem David Tůma. Mezi příznivce oživlé historie a dávných způsobů boje ho přivedl zájem o historii a cestování po severských zemích. „Jezdil jsem tam už jako kluk, líbila se mi jejich kultura i historie. Později jsem se tím začala zabývat víc a dnes je to koníček na celý život a na plný úvazek,“ dodal Tůma.

Potvrdil, že záliba v oživlé historii, případně vystoupení se skupinou Midgard, která život a boje Vikingů předvádí mu naplňují všechen volný čas. „Souvisí s tím i moje záliba a jak říkám vedlejší živnost. Vyřezávám z kostí či parohů a trochu se věnuji i práci s bronzem,“ dodal.

Vlastnoručně vyrobenou kroužkovou zbroj si před přátelskou potyčkou oblékl i Petr Bohdan, řečený Bóža. „Baví mě spíš řemeslo, a lidi věnující se u nás brnířině bych spočítal na prstech jedné ruky, než válčení. Ale jednou za čas to není od věci,“ poznamenal pětatřicátník, který je v civilu manažerem mezinárodní společnosti. K oživlé historii a důkladnému zájmu o život v českém raném středověku mezi jedenáctým a dvanáctým stoletím ho přivedl právě první vémyslické setkání. „Poprvé jsem tu byl před pěti lety a od té doby jezdím pravidelně. Dávno před tím jsem se úplně jinému šermu věnoval, teď mě hodně baví snaha o co největší autenticitu. Mám rád také stará, skoro zapomenutá řemesla, u kterých se musí hodně přemýšlet,“ dodal Bohdan.