U stolku ve vstupu stojí usměvavá studentka Kamila Kolesová, kterou čeká dlouhý den, Dárkování totiž končí v osm večer. „Docela mi to ubíhá. Lidé, co jdou kolem se totiž často zastaví, popovídají, ochutnají svařené víno a zajdou se i podívat, co nabízíme vevnitř. V pátek se tu nějací pánové zastavili asi na dvě hodiny. A protože výtěžek z prodeje svařáku jde Šťastnému úsměvu, docela nám i přispěli," vypráví dobře naladěná dívka.

V mázhausu si vystavené výrobky prohlíží několik návštěvníků. Ačkoliv venku mrholí a je jen pár stupňů nad nulou, na zimu si stěžovat nemohou. Svou dílnu tu totiž mají skláři z Hluboké a jejich pece prostranství příjemně vyhřívají. Trojici sklářů se v rukou míhají jejich nástroje, lidí kolem zaujatě sledují, jak z žhnoucích rudých kousků rudé hmoty vznikají čiré skleněné ozdoby.

„Jsem vyučený sklář, ale v současné době je to pro mně koníček, živit se musím něčím jiným. Ale po podobných dobročinných akcích jezdím s bratrem před Vánoci nebo Velikonoci rád. Těší mě, že můžu naše řemeslo, které má dlouhou českou tradici ukázat. Je příjemné, že návštěvníky naše práce zajímá a pozorně ji sledují," říká sklář Václav Antoni.

Členka pořádajícího sdružení Šťastný úsměv Lenka Hornofová byla se začátkem druhého dne Dárkování poměrně spokojená. „V pátek jsme začali v pět hodin odpoledne. Na úvodní vystoupení pěveckého sboru přišlo docela dost lidí. V sobotu možná někoho odradil déšť, jsme ale rádi, že i tak lidé chodili na naše stánky podívat. Výtěžek budeme počítat až po skončení celé akce, za loňskými jednadvaceti tisíci asi trochu zaostaneme, ale doufám, že ne příliš," doufá Hornofová. "