I když bělolanýž nepatří mezi nejcennější lanýže, jejichž ceny se na trhu pohybují v řádech stovek až tisíců korun, podobně jako italské či francouzské druhy se dá úspěšně jíst. „Jeho kuchyňské využití je specifické. Nejlépe vynikne nastrouhaný na těstoviny, ale dá se jíst i syrový nebo upražený na másle. Chuť je výrazná a to, jestli ji někdo vnímá jako příjemnou nebo nepříjemnou, je značně individuální," přiblížil botanik Němec. Lanýže patří mezi podzemky, tedy houby, které zcela nebo z větší části rostou pod zemí. Bělolanýž lehce z povrchu půdy vylézá, i proto na něj lze vzácně narazit. Na Znojemsku zaznamenali odborníci i podhoubí dalšího pod zemí rostoucího druhu, a to lanýže letního. Toho je však výrazně obtížnější nalézt. V gastronomii vyhledávané druhy pravých lanýžů se vyskytují zejména ve Středomoří. Proslulý je italský Piedmont a francouzský Périgord, kde roste lanýž bílý a lanýž černovýtrusý.