Nad polem za Šatovem se v brzkém odpoledni rozléhají výstřely ze samopalu. Do ticha občas práská protiletadlový kanón. Skupinka cyklistů na polní cestě ani neotočí hlavu. Ostatně vědí, že jsou skoro na místě. Přijeli se podívat na pěchotní srub Zatáčka.

Pod kanónovou střílnou v mohutné zdi jedné z mála jihomoravských větších pevností přibývá opřených bicyklů. Hloučky návštěvníků míří k polní kuchyni, stánku s burčákem nebo k vystavené vojenské technice. Desetiletého Michala s rodiči to ale táhne dovnitř do pevnosti.

Skupiny se ujímá jeden z provádějících nadšenců a začíná vyprávět o historii pevnosti. „Vybetonována byla spolu s dalšími ještě těsně před druhou světovou válkou. Dokončená byla ale až po válce. Vojsko ji pak užívalo až do roku 1999," sděluje průvodce a vede návštěvníky do střelecké místnosti.

Zatímco popisuje jednotlivé zbraně, zvídavý a čiperný školák Michal už okukuje tu kanón, tu kulomet. Když výklad skončí, je u zbraně první a zkouší míření. „Teď bych mohl trefit naše auto," hlásí vesele.

K zaměřovači se naklání jeho táta. „Trefit bys asi mohl, ale naše auto stojí trochu stranou, tohle naše není," rýpe do synka Vladimír Jodas.

Chlapec už spěchá do dalších částí bunkru. Zajímá ho všechno, ubikace důstojníků i mužstva, spižírna, místnost s technikou na čistění vzduchu, vyšplhá i do pozorovacího zvonu na vrcholu pevnosti. Z kavalce v ubytovně mužstva si půjčuje helmu. „Než půjdem ven, tak ji zase vrátím," hlásí a zbytek prohlídky absolvuje s helmou, i když se nechává slyšet, že je pěkně těžká.

Jen co přílbu vrátí a vyjde z pevnosti, spěchá se podívat, jak vypadá zvenčí nahoře. „Jsem tady asi podruhé. Baví mě to tady, protože se tady dá všecko promrknout, všechno si osahat, všude se kouknout," svěří se ještě desetiletý školák a už běží s dalšími dětmi nahoru na pevnost.

Jeho tatínek potvrzuje, že jsou pravidelnými návštěvníky. „Jezdíme tak dvakrát ročně sem i na šatovskou Zahradu. Zajímá nás vojenská historie a jezdíme se podívat, co tu mají nového. Zdejší nadšenci odvedli na Zatáčce pořádný kus práce," chválí Jodas.

Další návštěvníci se zastavují jen na chvíli. „Jezdíme sem pravidelně, ale hlavně pro razítko ze zastávky burčákové tour. Ovšem nadlábli jsme se tu dobře, občerstvení tu mají chutné," pochválil polní kuchyni Tomáš Nevoral, než nasedl na bicykl a vyrazil na další úsek burčákové vyjížďky.

Členové spolku ROTO Chvalovice, který pevnost vlastní, ji otevírají několikrát za sezonu. „Právě v září míváme návštěvníků nejvíc i proto, že je tu jedna ze zastávek oblíbené Tour de burčák. Máme tu proto několik polních kuchyní. Kolegové z klubu historických vojenských vozidel přivezli tatrovku a džípy, další kolega přijel s takzvanou ještěrkou, mobilním protiletadlovým kanonem na podvozku V3S, navštívili nás i rakouští kolegové s americkou technikou," vypočítává Zdeněk Farkaš z pořádajícího klu­bu.