Oto Mašek: Fotili jsme i vyznamenané členy ROH

A vzpomínáte na názvy jako ORWO, Fomapan, Pentakon SIX, Zenith, diapozitivy? Tím vším je prosycen fotoateliér domu ve dvorním traktu na Horním náměstí, kde dnes sídlí firma Foto Mašek. „Dům už byl jako fotoateliér postaven. Měl velká okna z jedné strany a dokonce jedno stropní okno. Kvůli dobrému světlu. Vybudoval ho tenkrát pan Cihař, tehdy známý znojemský malíř, už jako fotografický ateliér,“ říká znojemský radní Oto Mašek, s jehož jménem je dnes fotoateliér spojen.

Po druhé světové válce převzal dům s fotoateliérem státní správce a pak za komunistů Okresní podnik služeb (OPS). „Ten tady hospodařil až do malé privatizace v roce 1992. V ní jsem firmu vydražil já. Pamatuji si, že jsme přihazovali v sále okresního úřadu na náměstí Armády. Vyvolávací cena byla pětačtyřicet tisíc korun a když cena vylezla na dvě stě tisíc, chtěl jsem jít od toho. Manželka do mě ale kopla, a tak jsem ještě tisícovku přihodil a firma byla naše. To bylo v pátek a v sobotu už jsme v ateliéru fotili první svatbu,“ vzpomíná na zlomové chvíle Mašek.

Středem zájmu fotografů v ateliéru Okresního podniku služeb byla průkazová fotografie, snímky dětí a focení svateb. „Průkazové fotky už dnes fotí přímo v budově policie na Pražské ulici. Víc se proto soustředíme na svatby a na série snímků dětí. A v tom se nám daří. Maminky pořád chtějí hezky vyfotit děti v různých oblečcích, s různými hračkami a podobně,“ konstatuje muž, který jako fotograf prožil v Okresním podniku služeb dlouhou řádku let.

Ještě před listopadem 1989 pracovalo v OPS sedm zaměstnanců. „Dnes tady práci zvládají dva až tři. Já jsem v podniku nastoupil po skončení gymnázia v roce 1975, dodělal jsem si při práci střední fotografickou školu v Brně. V rámci OPS jsem pracoval v jeho reportážním středisku. To znamenalo, že jsme jezdili fotit do terénu: svatby, zasedání ROH, dětské tábory, vyznamenávání pracovníků, depozitáře v hradech a zámcích a podobně. Prostě kdo si nás objednal,“ tvrdí Mašek.

Po otevření hranic a především na přelomu tisíciletí se ale fotografická technika rozeběhla mílovými kroky.
„Třeba na průkazkové fotografie z Polaroidu tu v době, kdy se měnily občanky, stály fronty. Po revoluci jsme tu totiž byli prakticky jediní. Postupem času se klasika začala úplně vytrácet. Nakonec jsme zrušili i černou komoru a práci s chemikáliemi. Dnes už fotíme jen na digitální fotoaparáty a snímky vyvoláváme v minilabu. Jedna fotka je v něm hotová za devadesát vteřin. Přesto musím říct, že se mi jako fotografovi občas po té staré černobílé fotografii zasteskne,“ dodává.

Do fotografického podnikání zasáhla dostupnost levných digitálních fotoaparátů. „I digitální zrcadlovky jsou už dnes relativně dostupné. To je pak vidět na úbytku zakázek při focení svateb, ale třeba i na studentská tabla,“ tvrdí Maškův zeť Pavel Smejkal, který spolu s jeho dcerou nyní v ateliéru pracuje.
O budoucnost ateliérového fotografování se ale nebojí. „Řekl bych, že v poslední době zase počet rodin, které chtějí pěkně vyfotit své dítě, přibývá. A v ateliéru se snímky dají udělat opravdu špičkově. Je to o prostředí, o světlech a správném výřezu. To někde venku neuděláte,“