Téměř tři hodiny grilovala skupina místních lidí na Hradišti zástupce Správy Národního parku Podyjí. Do stavby na konci vsi, oficiálně pojmenované kulturní dům, lidově a přiléhavěji známé jako „likusák“, přišly odhadem čtyři desítky lidí. Většinu diskuse obstarala zhruba pětice z nich. Převážně dávali průchod své frustraci a nespokojenosti s pravidly, jimiž je podle jejich mínění park omezuje. Pracovníci správy sice zjevně zejména nejřečnější kritiky nepřesvědčili, přesto reagovali na proud kritiky věcně a bez emocí.

„Proč musíme chodit jen po vyznačených cestách a nemůžeme pořádně zajít do lesa na houby, jak jsme byli vždycky zvyklí? Napsali jste předpisy, které z nás dělají špatné lidi a provinilce,“ otevřel pro některé z místních zjevně palčivé téma Rudolf Bárta.

Argumenty správy, že místní lidé mají právo chodit mimo cesty ve druhé a třetí zóně parku a že pohyb mimo cesty v první zóně zakazuje zákon, nechtěl příliš slyšet. „Chceme do lesa chodit normálně. Nikdo z místních tam nic špatného nedělá, ostatně tolik jich tam ani nechodí, je to naše právo, protože tu žijeme,“ rozkurážil se Bárta.

Neušel ale reakci jedné z dalších přihlížejících. „Ty jsi v pořádku, víš jak se v lese chovat. Bydlím ale sama kousek od parku a vím, jaký nepořádek tam dělají například Znojmáci venčící psy. Vjedou s autem až do lesa a zůstává po nich spousta nepořádku,“ kontrovala žena. Bárta si stál na svém. „Mluvím o místních z Hradiště, Znojmáci ať tam nechodí,“ nechal se slyšet.

Ředitel parku Tomáš Rothröckl musel vyslechnout i výtky na údajné panské způsoby svých zaměstnanců. „Je to asi tři roky, byl jsem na houbách a dole u řeky jsem viděl vaše auto, jak dojelo až k vodě, vyskočili chlapi a začali chytat ryby, navíc zakázaným způsobem. A měli byste mít v autech GPS, to byste pak viděli, kdo se v létě kam jezdí slunit v terénním mercedesu s dámičkami,“ hromoval další z místních.

Pište si značky aut

Ředitel parku požádal o adresnou a konkrétní kritiku. „Při našich besedách podobné příběhy slýchám. Vždy ale takhle nekonkrétní. Tak obecné připomínky musím odmítnout. Terénní mercedes mimochodem správa žádný nemá. Pokud na druhé straně dostanu konkrétní stížnost, ze které bude patrné kdy a kde se mělo něco stát a poznávací značku auta, samozřejmě se tím budu ve vší vážnosti zabývat,“ odpověděl Rothröckl.

Částečnou shodu našli diskutující a zástupci parku například ve snaze prosadit vyšší a stálejší průtok v Dyji pod Vranovskou přehradou. Poměrně věcná byla i debata o vztazích správy parku a okolních obcí. Ještě předtím ale jeden z mladších hostů dal průchod své nespokojenosti s tím, že park má vliv na podobu staveb v obcích.

„O své pozemky se starejte, jak chcete a umíte, to mě nezajímá. Co mi ale vadí, je to, že diktujete podmínky, které zvyšují náklady na stavbu a komplikují užívání pozemků,“ řekl mladý majitel domu.

Ředitel parku připomněl, že správa parku nevstupuje do stavebních řízení ze záliby. „Je to povinnost, kterou nám ukládá zákon. Podobně se vyjadřuje i řada dalších úřadů a nad tím, že, obrazně řečeno, hasič někde přikreslí dva žebříky nebo hygienik řekne, že tady odpad být nemůže, se nikdo příliš nepohoršuje,“ argumentoval ředitel. Připustil, že správa nyní nemůže majitelům domů nabídnout žádné kompenzace.

„Určitou možnost do budoucna skýtá návrh směrnice pro využívání peněz z programu pro obce v národních parcích a jejich ochranných pásmech. Bude to ale vyžadovat další jednání. V příslušné pracovní skupině je i zástupce obcí,“ dodal ředitel.

Chtějí diskutovat

Vysvětlil také, proč zástupci parku besedy pořádají. „Rozhodli jsme se, že už nestačí jen kontakt se zástupci obcí. Nemohou totiž nahradit přímý kontakt s lidmi,“ dodal ředitel s tím, že pro správu jsou sezení jednou z dalších cest jak lidem z okolí parku předat víc informací.