U znojemské záchranky jste již neuvěřitelných třicet let. Jak vznikl tak dlouhodobý pracovní poměr?
Měl jsem prostě vztah k biologii a chemii a proto jsem se začal studovat medicínu. V Brně jsem na univerzitě absolvoval lékařskou fakultu. Ve znojemské nemocnici jsem se nejprve věnoval anestezii a resuscitaci a po druhé atestaci v roce 1987 jsem se zabýval záchrannou službou. Byl jsem ordinářem v rámci anesteziologicko-resuscitačního oddělení pro rychlou zdravotnickou péči. Už tehdy jsme svépomocí budovali sanitku. Měli jsme návrhy na předělávku dodávky značky Latvia.

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V TÝDENÍKU NAŠE ZNOJEMSKO

Končíte práci vedoucího lékaře na záchrance ve Znojmě. Opustíte své kolegy zcela?
To rozhodně neplánuji. Chci pokračovat dál ve své práci jako řadový lékař. Plánuji pomalé omezování rozsahu své činnosti, ale chci například i dál dělat různá školení pro složky integrovaného záchranného systému či kursy první pomoci. Prostě přibývají roky a je vhodné zvolnit tempo. Člověk potřebuje v určitém věku více času na regeneraci. I proto jsem se rozhodl opustit funkci vedoucího lékaře.

Dá se odhadnout kolik zákroků v terénu jste absolvoval?
Jsou to tisíce zákroků. Naše práce v terénu je náročná. Ve velmi krátkém časovém intervalu se musíme rozhodnout co možná nejlépe. Nejsme jako v pohádkách. Nemáme mrtvou a živou vodu k oživení. Snažíme se zraněnému člověku pomoci a zabezpečit vše tak, abychom jeho problém, ať už je jakýkoli, se snažili vyřešit.