Dva vousatí čtyřicátníci se pošťuchují. „Hele, nejseš ustrojenej,“ provokuje jeden a tahá ho za nepořádně zapnutou kapsu maskáčové bundy. „Nech toho, já mám modrou knížku,“ směje se druhý a zdraví se s právě příchozími známými. Za chvíli se už při hovoru zahřívají upíjením z termosky. Koluje i lahev z Božkovic.

Opodál se rozhlíží malá školačka. „Tati, budu zase nejmladší, že bych ještě jednou odemykala?“ ptá se děvče a vesele poskakuje.

Po řece mezitím připlouvají lodi vodních skautů, kteří odemykání tradičně pořádají. „Scházíme se v loděnici vždycky brzy a ráno, abychom na devátou dopluli do Dobšic. Odemykání pořádáme už od roku 1994, letos je docela zima a nevlídná předpověď možná některé časté účastníky odradila. Ale ti skalní přijeli a do Krhovic nás i letos pojede skoro stovka,“ říká šéf vodáckého oddílu David Gros.

Za chvíli svolává všechny k nástupu, aby jim předal poslední pokyny a poradil, jak překonat dva jezy, které je po cestě čekají. „Pokud jste ještě někteří nezaplatili stavte se tamhle u muže v černomodré bundě,“ pokračuje v pokynech Gros.

Nějaký vtipálek zahaleká obavu, aby pokladník neutekl i s kasou. „A to já právě doufám, že poběží a brzo. Musí vám totiž nakoupit špekáčky,“ kontruje hbitě Gros. Pak předává velký klíč od řeky tříleté Radce a společně schází k řece. Dívka se soustředěným výrazem několikrát otáčí klíčem ve vodě, vodáci tleskají a začínají nasedat do lodí. Z nedaleké lávky odplouvající loďky několik přihlížejících zdraví vytrvalým Ahoj!