Před 39 lety začala do té doby největší vojenská akce v Evropě od druhé světové války. V rámci Operace Dunaj obsadily armády pěti socialistických zemí tehdejší Československo. Cílem vpádu bylo zastavit reformní proces, který o dvacet let předběhl Gorbačovovu perestrojku.

Při okupaci zahynulo minimálně 72 občanů. Ztráty nebyly vyšší i díky prohlášeníÚstředního výboru KSČ, tehdy nejmocnějšího orgánu v zemi. Vyzýval všechny občany ke klidu a odmítl obsazení země.

„Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy,
ale za popření základních norem mezinárodního práva,“ stálo v něm. Sovětská tisková agentura TASS ale hovořila o pozvání vojsk občany ČSSR.

Záminkou se stal dopis, v kterém část vedení KSČ vyzvala generálního tajemníka sovětské komunistické strany Leonida Brežněva k aktivnímu zásahu. „Vedení strany nadále není schopno bránit se proti pravicovým útokům na socialismus,“ uvádí dokument, který podepsali Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Biľak.

Invaze se zúčastnilo až půl milionu vojáků ze SSSR, Maďarska, Polska, východního Německa a Bulharska. Nasazeno
bylo 6300 tanků, 2000 děl, 550 bojových a 250 dopravních letounů. Naopak Rumunsko a Albánie se odmítly akce Varšavské smlouvy zúčastnit, proti útoku protestovala také socialistická Jugoslávie. Západ tiše mlčel.