„Ve stávce pořád pokračuji. Už víc než tři měsíci nechodím do práce,“ říká Kučera. Jeho měsíční příjem byl 12.188 korun hrubého. „Rozhodl jsem se, že za to už ve škole pracovat nebudu. Ředitelka mi tvrdila, že na přidání nemá peníze,“ popisuje.

Nejprve žádal o zvýšení platu vedení školy a pak i kraj. Nic nepomohlo. „Řekl jsem si, že mě určitě dá ředitelka po třech dnech absence výpověď. Ale dosud jsem ji nedostal,“ tvrdí Kučera.

Stávkujícího školníka přijeli do Hrušovan podpořit i poslanci Zdeněk Škromach a Jiří Petrů a členové sněmovního Výboru pro sociální politiku. „Dozvěděl jsem se, že prvního dubna má vyjít nový zákon. Všichni nepedagogičtí zaměstnanci mají dostat přidáno. Pokud to bude pravda a bude to možné, skončil bych se stávkováním a vrátil se zpět do práce,“ popisuje.

Školu zřizuje město. „Starostka řekla, že to není její věc, ale věc školy, i když je jejím zřizovatelem,“ říká stávkující školník.

Veškerý volný čas věnuje rodině, odpočinku a péči o dům. „Skoro nic nedělám. Snažím se hodně odpočívat a doma se starám o topení. Největším koníčkem je pro mě podnikání. Nechci však o něm mluvit. Protože to, co dělám po práci, nemusí nikoho zajímat,“ popisuje školník.

Školník se staral o dvě budovy a jídelnu, které navštěvuje asi tři sta padesát žáků. Ve škole zůstával podle potřeby i po pracovní době. „Když to bylo nutné, šel jsem kdykoliv do práce. Například když tu pracovali zedníci, nebo jsem odhrnoval sníh a staral se o chodníky. S paní ředitelkou jsem se vždy dohodl, za přesčasy jsem si vybíral náhradní volno,“ přiblížuje.

„Kdyby na to přišlo, mohu stávkovat až do důchodu. To jsou v mém případě nějaké tři roky. Čas ani peníze mě příliš netlačí,“ dodává školník.
František Kučera dříve pracoval ve Státním statku v Hrušovanech nad Jevišovkou, jezdil s nákladním autem. „Všichni, kteří mě znají, mi drží palce,“ zakončuje Kučera.