Ten v sobotu zavlál na obecním úřadu, hasičské zbrojnici i nad sportovním areálem, kam se postupně stovky lidí přesouvaly z návsi, kde si rodáci mohli například prohlédnout interiéry opravovaného kulturního domu či dobové fotografie. Lidé se mohli projet vláčkem, který je vozil mezi návsí a nedalekou přehradou.

Už od roku 1971 žije mimo Těšetice Antonín Gerža. „Jsem samozřejmě rodák. Potkal jsem se s bráškou a věřím, že potkám i další známé. Je to úžasná akce," neskrývá nadšení Antonín Gerža, který dnes žije v Havlíčkově Brodě.

Po jeho boku se usmívá jeho mladší bratr Bohumil. „Kdo je rodák a má srdéčko na správném místě, musí tu dnes být. Sto padesát kilometrů, které dělí moje současné bydliště od Těšetic, není žádná vzdálenost. Hned, jak jsem se o této akci dozvěděl, jsem měl jasno, že přijedu," říká Bohumil Gerža z Uherského Brodu.

Oba bratři ukazují hned na jednu, hned na jinou dobovou fotografii. „Podívejte, tady je moje mladší sestra. A tady sedím ve školní lavici. Může to být asi ze čtvrté třídy základní školy. Nás bylo hodně vidět. My jsme prostě všude," směje se Antonín Gerža.

„Je to neskutečná věc a každé vesnici bych takovéto setkání přál. Smekám před všemi, kdo se podíleli na organizaci tohoto srazu. Těším se na všechno, co tady dnes zažijeme. Zůstávám u sestry Boženky přes noc a chci se bavit až do rána. Dokud nepadnu," směje se mladší z bratrů Geržových.

K obecnímu úřadu přijíždí pro tento sváteční den ze Znojma zapůjčený turistický vláček. Vystupují z něj lidé, kteří před chvilkou byli u přehrady nebo u sportovního areálu. „Je to nádherná akce. Moc se mi tu líbí. Potkal jsem hodně známých. Tady na jedné fotce stojím u lípy, kterou jsme sázeli tady za kulťasem. Ta lípa je čtyřicet let stará a pořád tam stojí," ukazuje kamsi za kulturní dům Rudolf Kocmánek.

Na obnovený kulturní dům se dívá Marcela Kljapová-Bršlicová s přáteli. „Přijela jsem sice jen ze Znojma, ale jsem moc ráda, že jsem tady. O akci jsme věděla již dopředu. Je to krásné setkání. Je tady po mnoha letech řada lidí, kteří třeba v Těšeticích už dlouho nežijí, ale mají k nim a jejich obyvatelům stále velmi blízko. Já tady také bydlela," tvrdí Marcela Kljapová-Bršlicová.

Lidé v družném hovoru se po skupinkách trousí vesnicí. Většina míří ke sportovnímu areálu. Dole pod silnicí vyhrává dechovka. Pod dlouhou řadou přístřešků sedí u stolů s občerstvením stovky lidí. Povídají si, vítají nově příchozí rodáky, smějí se.

Kousek vedle nepoužívaného bazénu si lidé kupují pivo nebo limonádu, v rohu areálu se na rožni otáčí pečené prasátko. „Už se mi sbíhají sliny. K pivečku bude určitě skvělé," otáčí se ke svému kamarádovi muž ve středních letech.

Před stanem s dechovou hudbou je živo. Spolek místních žen si pro rodáky připravil taneční vystoupení. Z reproduktorů zní country hudba a ženy tančí westernové tance. Sklízejí frenetický potlesk diváků.

Nad areál opět přijíždí od přehrady turistický vláček. „To bych před dvaceti lety nevěřila, že v roce 2014 bude před naším domem zastávka vlaku," směje se Alena Šimáková a s přáteli pozoruje, jak lidé nastupují do vláčku před domem, ve kterém vyrůstala.

Lidé se dobře baví, vzpomínají na vše dobré, co v Těšeticích zažili.