Venuše: horní půlka zatím chybí

„Znám stovky plastik lidu s malovanou keramikou. Většinou jde o ženské figurky. Nikdy jsem ale neviděl podobnou. Zvláštní je svou monumentalitou, výškou figury i výrobní technologií,“ řekl Vladimír Podborský z archeologického ústavu Masarykovy univerzity.

Nově objevená, sedm tisíc let stará mašovická Venuše je totiž celá dutá. „Nic podobného jsem na Moravě ani v Dolním Rakousku neviděl,“ uvedl Podborský. Nezvyklá technologie byla podle něj pravděpodobně invencí domácího mistra. „Lidé kultury s malovanou keramikou byli vynalézaví a technicky velmi zdatní. Neměl by to být pro ně problém,“ dodal Podborský.

Torzo figury podle něj patří mezi pětici nejdůležitějších archeologických objevů ve středoevropském prostoru. Řadí se mezi tak známé nálezy, jako je přes třicet tisíc let stará věstonická Venuše a willendorfská Venuše z Rakouska. Dobou svého vzniku a původu odpovídá Venuši z nedalekých Hlubokých Mašůvek.

V laboratoři Jihomoravského muzea ve Znojmě nyní restaurátoři torzo mašovické sošky slepují dohromady. Zda se ji podaří nakonec dát dohromady celou, zatím archeologové neví. „Šance je vždycky. Může se stát, že se horní polovina bude nacházet v jiném objektu,“ řekl Zdeněk Čižmář, který figuru tento týden našel.

Veřejnosti by mohl být objev představen příští rok. Ve Znojmě se bude konat vědecké sympozium věnované mladší době kamenné. „Budeme se snažit v rámci setkání vytvořit výstavu důležitých nálezů z kultury lidu s malovanou keramikou,“ řekl Čižmář.

Jihomoravské muzeum také připravuje novou archeologickou expozici. Kdy se jí podaří otevřít zatím ale není jisté. „Na přípravu expozice jsou potřeba miliony korun, ty zatím nemáme,“ řekla ředitelka muzea Vladimíra Durajková.

K tomu, že by objev mohl přilákat sponzory a návštěvníky, je skeptická. „Sponzoři zatím přispívali spíše malými částkami, a i když jsou v naší archeologické sbírce zajímavé předměty, návštěvníky spíše láká naše nová expozice neživé přírody,“ dodal Durajková.

Nově objevená mašovická figura byla pravděpodobně ústřední sochou, která stála uprostřed kultovního místa. „Byl to symbol bohyně matky, bohyně země. Idol, kolem kterého se konaly kultovní ceremonie, které měly za účel zajistit plodnost polí, bohatou úrodu a taky plodnost žen a rozmnožování rodu,“ soudí o účelu sochy Podborský.