Na plácku před výrovickým kulturním domem je živo. U zdi restaurace hraje dechovka, za rohem se jeden muž stará o to, aby se pečená jehňata na rožni správně propékala. Vůně pečeně se rozprostírá po širokém okolí. Vedle stánku s výrobky z ovčí vlny se v menší ohradě tlačí víc než půl tuctu ovcí. Tu a tam některá jakoby nervózně zabečí v předtuše, že všichni ti lidé a muzika jsou tu dnes právě kvůli nim. Naproti ohradě s ovcemi se baví desítky lidí a další přicházejí.

Výrovický starosta Pavel Vlček v červeném triku kontroluje tu pečeni, pak ovce v ohradě, hovoří s ostatními pořadateli akce, a vítá se s příchozími. Když dechovka dohraje jednu ze skladeb, bere si starosta mikrofon. „Vítám vás na našich Ovčáckých slavnostech. Je to novinka v regionu. Máme menší stádo ovcí a několik jehňat. Ovečky spásají kopce v okolí vesnice, a tak jsme se rozhodli nabídnout lidem novinku v podobě Ovčáckých slavností," hlásí do mikrofonu Vlček.

„Můžete se dnes s námi podívat, jak se ovce stříhají, máme tu pro vás stánek s výrovky z ovčí vlny, připravili jsme jehněčí pečeni či klobásy. Jen nám bohužel nepřijela paní, která tu měla mít stánek s ovčími sýry. Na poslední chvíli se omluvila, že předchozí den všechen sýr prodala a další nemá. Tak snad příště," říká starosta Vlček.

Muzika spustí další skladbu. Vrátka ohrady s ovcemi otevírá starší muž. Bere nejbližší z ovcí za přední nohy a pozpátku ji táhne na nedalekou dřevěnou paletu. Nad ní je zavěšený kabel se stříhacím strojkem. Ovce se poslušně nechá dovléci na paletu. Střihač ji zručně drží mezi stehny a svižně ji začíná stříhat. Chomáče vlny opouští kůži ovce a padají na podlážku. Za chvíli je jí pěkný kopeček.

Kolem místa, kde ovce přicházejí o svoji srst, se rychle tvoří hlouček dětí s rodiči. „Nebude té ovečce zima, když teď nemá chlupy? Ptá se přihlížející dívenka své mámy. „Určitě nebude, vždyť je léto a je na to zvyklá," odpovídá matka.

Za chvíli je ovce holá. Pomocník střihače ji za přední táhne smykem pryč. Další ovce se ocitá na paletě. A opět stejný postup. Pěkně od hlavy, přes záda až po ocásek jezdí ruka střihače s vrčícím strojkem. Ovce chvílemi zabečí. Ani se však nehne. Pak se začne lehce zmítat. Přiskakuje pomocník a se střihačem ovci položí a uklidní. Stříhá se dál.

Prostranství už je téměř zaplněné diváky. Je mezi nimi také mladá rodina s malými dětmi. „Jeli jsme kolem, a když jsem viděl, co se tady děje, tak jsem dal zpátečku a zastavil. Dcera ovce miluje, tak jsme se přišli podívat. Ale byla to náhoda," svěřuje se Jiří Stehlík ze Šumné.

„Je jen dobře, že se takhle pěkně udržují tradice. Jen tak dál," chválí pořadatele Stehlík.

S plavovlasou holčičkou v náručí pozoruje stříhání ovcí blonďatá dáma. „Já jsem tady na návštěvě a o této akci mi řekli příbuzní. Jsme tu právě kvůli malé, já stříhání ovcí znám. Je to tu moc pěkné," říká paní Bättig ze švýcarského Thunu v bernském kantonu.

Lidé se výborně baví a těší se na první porci pečeného masa, jehož vůně stále sílí.

Od areálu před kulturním domem odjíždí malotraktor. Na malém návěsu veze dvě „nahé" ovce. „Kam je vezou?" ptá se hošík s kšiltovkou na hlavě svého táty. „No přece do ovčína," odpovídá muž.

Střihač má v tu chvíli už další ovci ve své péči. Muzika vyhrává a lidé se v sobotním odpoledni uprostřed výrovického dolíku dobře baví. „Jak to tak pozoruji, máme dost motivace na to, abychom v této novince pokračovali i v příštích letech," usmívá se starosta Vlček.