Učitel zadává úkol a žáci začínají pracovat. Každý z nich pozoruje obrazovku před sebou a snaží se přijít na kloub složitému příkladu. Pokud to některý vzdá, učitel o tom hned ví. Na dvou monitorech před sebou totiž může sledovat aktivitu dětí i přesný postup, kterým každé z nich pracuje. I tak někdy vypadá výuka ve školách na jihu Moravy a Vysočině. Moderní školní pomůcky se totiž rychle ujaly téměř všude.
Digitální jazykovou laboratoř plnou obrazovek mají například v základní škole v brněnské Otevřené ulici. „Učitel se na žáky může různě napojovat. Díky sluchátkům a mikrofonům také například poslouchá, jestli žáci správně vyslovují," vysvětlila ředitelka školy Dagmar Šenbergerová.
Učí od roku 1992 a tvrdí, že školní pomůcky se za tu dobu velmi změnily. „Kromě dataprojektorů dřív nebyla žádná audiovizuální technika. Teď jsou běžné například interaktivní tabule. U nás máme například dvoudotykové. Zároveň na nich mohou rukama či perem pracovat dvě děti," řekla Šenbergerová.
Učitelé i žáci jsou podle ní s technikou spokojení. „A podle ohlasů, co mám, jsou nadšení i rodiče. Nesmí se to ale přehánět, kdyby bylo interaktivní úplně vše, děti by to přestalo bavit," upozornila ředitelka.
Díky projektu EU peníze školám získala její škola navíc notebooky. „Máme tři ve třídě. Děti je mohou používat k výuce nebo hrám. Přístup na internet je ale zablokovaný," uvedla Šenbergerová.
Podobné projekty a také peníze ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy umožnily nákupy i dalším školám. „Vybavení učeben se výrazně změnilo. Krom nových lavic a stolů se jedná o počítače, mapy interaktivní tabule a další věci. Kdybych měl vyjmenovat vše, bude to na dlouho," uvedl například ředitel Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích na Brněnsku Radek Musil. Dodal, že škola žádá pravidelně o dotace a daří se jí peníze získávat.
Děti a mladí lidé v Ivančicích i jinde si na technologie zvykají bez problémů. Většina z nich má chytré telefony a dobře zná i tablety. Potíže někdy naopak mají učitelé. Hlavně ti starší. „S moderními pomůckami někteří trochu bojují. Ze začátku pro ně byl počítač nepřítel, ale lepší se to. Když ho vyzkouší a vidí, jak funguje a jak na něj reagují žáci, uvědomí si, že je to velký pomocník," řekl ředitel střední průmyslové školy v Třebíči Zdeněk Borůvka.
Souhlasí s ním například studentka Lucie Novotná z Jihlavy. „Některé pomůcky, jako například vizualizéry, nám dost usnadňují učení a pochopení některých látek. Doba jde dopředu a starší učitelé na to musí reagovat. Podle mě se snaží dobře. I když je někdy zábavné sledovat je, jak zápolí třeba s počítačem," řekla s úsměvem dívka.
Novotná je na střední škole a pamatuje si i některé ze starších pomůcek. Nejmenší děti ale už možná v budoucnu některé ze symbolů školy pro starší generace nebudou znát. „Kvůli novým technologiím například už téměř úplně vymizely různé diaprojektory, přes které se promítaly výukové diapozitivy. Zmizely také takzvané meotary, tedy sady fólií, které se promítaly na zeď. Navíc se nepromítají už ani školní filmy," vyjmenoval Jan Šimek z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského.
V budoucnu stejný osud pravděpodobně potká i klasické školní tabule. „Zatím ještě platí, že když škola koupí tabule interaktivní, nechá většinou vedle klasickou tabuli na psaní křídou. Už to ale třeba nejsou ty velké rozkládací," podotkl Šimek.
Právě interaktivní tabule už v očích mnoha lidí představují standard. „Do českých škol je dodáváme už přes deset let. Jednu nebo dvě tabule už má dnes většina z nich. Průměr bude kolem čtyř až pěti tabulí na jednu školu. K tomu samozřejmě patří kvalitní projektor a další interaktivní pomůcky," sdělil marketingový manažer AV media Tomáš Přáda. Firma školám dodává pomůcky. Dodal, že cena tabule začíná pod čtyřiceti tisíci korunami.
Mobily nejsou problém, žáci je mají schované. Někdy pod lavicí
Brno- Používání mobilů v hodině máme zakázané. Abych byla upřímná, moc se tím neřídím, přiznala se šestnáctiletá středoškolačka Martina z Brna. Když chce napsat zprávu nebo se podívat na internet, prostě schová mobil pod lavici. „Pokud si toho všimnou, tak nás učitelé občas pokárají. Nejde ale o nic dramatického," řekla studentka.
Mobilních telefonů jsou dnes v taškách a pod lavicemi žáků tisíce. Vyučování ale trend prý neovlivnil. Ani při písemkách. „Žádné problémy s mobily nemáme. Žáci je musí mít v době vyučování uložené v aktovkách, jinak porušují školní řád," řekl například ředitel Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích na Brněnsku Radek Musil.
Pevně stanovená pravidla mají i na základní škole v Otevřené ulici v brněnském Žebětíně. „Máme jen první stupeň. Děti telefony do školy mohou nosit, musí je ale mít schované v aktovkách. Volat z nich je navíc povolené až po domluvě s učitelem. Probrali jsme to s rodiči a oni to pochopili. Nikdy nevíte, kdy mobil třeba někdo ukradne," sdělila ředitelka školy Dagmar Šenbergerová.
Dodala, že v první a druhé třídě má mobilní telefon přibližně třetina dětí. „Ve čtvrtých a pátých třídách už je to sto procent," uvedla.
Ředitelka základní školy v brněnské Gajdošově ulici Markéta Olbertová k tomu dodala, že důležité je i chování učitele. „Když jasně stanovím pravidla, nesmí pak mobil ve vyučování zvonit ani mně," upozornila Olbertová.