Televizní výměna názorů mezi ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO) a členem sněmovní vyšetřovací komise k Bečvě Petrem Gazdíkem (STAN) byla ukázkou, jak by se politika neměla dělat.

V běžných debatách je možné hájit stanovisko do roztrhání těla svého i Babišova, ale jsou oblasti, kde by se to dít nemělo. Otrávená řeka je jednou z nich. Někdo do peřejí vypustil jedovatý kyanid a zabil 40 tun ryb. V tu chvíli měli za jeden provaz tahat policie, inspekce životního prostředí, vodohospodářský úřad, rybáři, místní i centrální politici.

Kateřina Perknerová
Poslanecké platy (ne)zmrazit

Nestalo se to asi nejen kvůli klasickému šlendriánu, ale také proto, že do toho mohla být namočena fabrika ze svěřenských fondů premiéra Babiše.

Ministr Brabec záhy po havárii přispěchal s ujištěním, že nebyla, zástupkyně opozice se před Dezou fotila, aby dala najevo, kdo je podle ní viníkem. Po pondělním zveřejnění závěrů sněmovní vyšetřovací komise si Petr Gazdík pustil pusu na špacír a pravil, že celá kauza má rysy zločinného spolčení. Kriminalisté a státní zástupce si musejí zoufat.

Průzkumy naznačují, že ve volbách se hlasy rovnoměrně rozdělí mezi dva bloky a případná většina bude velmi těsná. Děsí mě představa, že o zásadních věcech, jakými jsou snížení státního dluhu, důchodová reforma, zelená transformace nebo vzdělávací systém, se budou poslanci handrkovat jako báby na trhu.

Martin Komárek.
Pan prezident je nemocný

Na zmíněných dlouhodobých cílech by totiž měla být silná shoda ve vládním i opozičním táboře. A k ní je nezbytná vůle a schopnost postavit zájmy země nad ty stranické. Na základě toho, jak vypadala hysterická až nenávistná debata kolem Bečvy, se obávám nejhoršího. Ztráty soudnosti politiků, na niž doplatíme všichni.