Poněkud trpké zprávy přišly z Ministerstva financí ČR. Hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci října deficitem ve výši 335,0 mld. Kč. Před rokem tento schodek činil 274 mld. Kč. A podivnou pachuť má i doprovodná tisková zpráva ministerstva financí.

Píše se v ní: "…Omezená ekonomická aktivita na počátku roku, prohlubovaná snížením zdanění práce, kapitálu či majetku (…) se negativně promítá do inkasa daňových příjmu státního rozpočtu. Spolu s podporou státu zasaženým odvětvím ekonomiky (…) se jedná o hlavní příčiny meziročního propadu hospodaření státního rozpočtu…"

Vladimír Dlouhý
Nové vládě nezávidím

Hlasy Deníku.Zdroj: Deník

Nemám zrovna v oblibě uchylování se k silným slovům, ostatně k cnostem finančníků patří i střídmost při vyjadřování. Největší cností finančníků jest ovšem naprostá serióznost při podávání informací klientům; a to mě bohužel nutí poněkud expresívnější výrazy použít. Musíme tedy konstatovat, že dané výroky z tiskového prohlášení by potěšily mistra propagandy.

Takže fakta. Ministerstvo říká: „…Omezená ekonomická aktivita na počátku roku (…) se negativně promítá do inkasa daňových příjmu…“ Neboli občanům na první dobrou podsouvá dojem, že kvůli propadu ekonomiky propadly příjmy státu. Ani jedno z toho ovšem není pravda. Realita: Za leden až říjen loni stát vybral 1178,8 miliard, letos vybral 1203,4 miliard. Vybral tedy letos více.

Dále HDP meziročně ve všech kvartálech loňského roku padal, letos k poklesu došlo jen v prvním čtvrtletí, dál už HDP roste. Ekonomická aktivita je tedy letos pro státní rozpočet výrazně příznivější než loni a stát také skutečně vybral víc než loni. A přitom hospodařil hůř.

Tomáš Kaláb
Proč se staví tak pomalu

Nemůže tedy být pravdou ani tvrzení, že (podsouvaný) propad příjmů je „hlavní příčinou meziročního propadu hospodaření“. Správně by měl stát říct, že chtěl vybrat ještě víc, než vybral, což se mu nemohlo podařit, protože vycházel z naprosto nerealistických předpokladů o zářném vzkvétání ekonomiky. Skutečná příčina fiaska ovšem tkví v mnohem vyšších než plánovaných výdajích – patrně proto, že letos byly volby. Vyšší výdaje státu než loni totiž nemají ekonomické opodstatnění. Ani nemohou – pokud se ekonomice daří líp ve srovnání s loňskem, stát by měl mít nižší výdaje! Tak tomu ale není.

Markéta Šichtařová
je ekonomka

Mohlo by se zdát, že je zbytečné rozebírat hospodaření státu, neb by nás víc mělo zajímat hospodaření našeho vlastního podniku nebo vlastní domácnosti. Ale pozor – tímto způsobem rostoucí veřejný dluh má významné dopady na každého jednotlivce. Vzájemná kombinace rostoucích signálních úrokových sazeb centrální banky a rostoucího veřejného dluhu musí nutně vést také k růstu úrokových sazeb pro klienty.

Zdražení ceny peněz, tedy růst úroků, ještě víc zbrzdí ekonomickou aktivitu, která mimochodem brzdí už tak. Vyplývá to v poslední době prakticky z každého nového makroekonomického čísla, se kterým se statistici vytasí. Vyplynulo to z předběžného odhadu hrubého domácího produktu, z údajů o průmyslu, z čísel o indexu nákupních manažerů v průmyslu (tzv. PMI), který v říjnu dál zpomalil z 58 na 55,1 bodů a dostal se tak na nejnižší hodnotu od listopadu minulého roku…

Aleksi Šedo.
Za moru se lidé chovali stejně

A tak bychom mohli pokračovat. Je tak zřejmé, že i za třetí čtvrtletí ekonomika poroste výrazně pomaleji, než se oficiálně předpokládalo.

A stát v tom hraje docela významnou roli. Peníze, které uvolňuje na dluh do ekonomiky, už ji nedokáží víc rozpumpovat. Tahle situace je ekonomům dobře známá, říká se jí „past likvidity“. Všechny další peníze nahrnuté do ekonomiky už mají jen samé negativní efekty: Ať v podobě růstu státního dluhu nebo v podobě dalšího roztáčení inflace

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.