Knihovnice, paní učitelky i seniorky seznámily děti s oblíbenou knížkou ze svého dětství. Bývalá vedoucí knihovny Libuše Prosecká jim pověděla o tom, kde dříve byla umístěna knihovna, vůbec netušily, že na zámku i v bývalém klášteru (nyní MěÚ). Oblíbenou knížkou jí byli Karafiátovi Broučci, milovala Janinku, doma měla knížky pro děvčátka - Alenka v Praze, Lada bude sochařkou, Království pod lípou – o včelkách a včelím úlu, následovaly knihy dobrodružné tzv. verneovky a mayovky nebo knihy pro čtenářky té doby - Márinčino dětství i několik dílů o neposedných děvčátkách Gabře a Málince.
Po přečtení úryvku s hanáckým nářečím, přišlo nářečí podkrkonošské, kde zase vyrůstala p. uč. Kopčilová a vtipná říkanka rozesmála všechny přítomné. Jejím oblíbeným autorem nebyl nikdo menší než Jaroslav Seifert, knížku Chlapec a hvězdy si dokonce paní učitelky zapůjčily do hodiny čtení.
Paní Knotková přinesla knížku Veselá abeceda z r. 1948, říkadla z ní znala zpaměti, jak by ne, když se z ní ve čtyřech letech učila první písmenka. A když otevřela záhadnou dřevěnou krabičku (školní pouzdro) s původní gumou, násadkou a špičkou, která se namáčela do kalamáře s inkoustem, nestačily se děti divit. Pohádky pro maličké s krásnými ilustracemi M. Fischerové-Kvěchové, pověsti Heleny Lisické - Z hradů, zámků a tvrzí, Štorchovi Lovci mamutů, Hrubínův Špalíček pohádek, příběh Heidi, děvčátka z hor nebo novodobější Děti z Bullerbynu umocnily příjemnou atmosféru.
Strávili jsme úžasné dopoledne plné vzpomínek na první zážitky s knihou, kdy dříve doma měli jen dvě tři dětské knížky a z těch se četlo pořád dokola. Ještě nyní cítím jejich vůni, vidím skvrnky od inkoustu nebo čaje na zašedlém pomačkaném papíře, do kterého se knihy balily.
MARTINA NOVÁKOVÁ
