Baron Jiří Haas mladší se stal majitelem Bítova v r. 1912, kdy mu hrad koupil jeho otec Georg Haas z Hasenfelsu (1841-1914). Snažil se tak svého syna přimět k odpovědnosti a zájmu začít se starat o svůj majetek. Mladý baron do té doby žil velice rozmařilým životem synka z bohaté a společensky významné rodiny. Otec Georg byl významným rakousko-uherský a český podnikatelem. Ke svému majetku a vysokému postavení ve společnosti se dostal díky výrobě porcelánu, jako spolumajitel porcelánky Haas & Czjzek v Horním Slavkově (založené v r. 1792). V té době byla největší v rakousko-uherské monarchii a druhá v českých zemích. Haasové vlastnili dvě továrny na porcelán v Horním Slavkově u Lokte nad Ohří a v Chodově.

Georg Haas se oženil s Olgou Dannenbergovou z Žitavy. Její otec Jan Karel Julius Dannenberg (1817–1884) obchodoval s textilem. Georg měl s Olgou jediného syna, Jiřího (26. 10. 1876 Mostov – 11. 5. 1945 Bítov).

Prvních jedenáct let svého života prožil mladý baron Jiří střídavě u rodičů v Horním Slavkově a u prarodičů z matčiny strany v Drážďanech. Odmalička vyrůstal obklopený veškerou péčí, starostlivostí a luxusem. Velké bohatství rodiny, hýčkání a rozmazlování se odrazilo na jeho povaze a velmi výrazně se projevilo o něco později na jeho podivném a rozmařilém způsobu života.

Do základní školy malý Jiří nechodil, měl svého domácího učitele, který se staral o jeho výchovu a současně jej vyučoval a vzdělával. Rozmazleného Jiřího škola totiž absolutně nebavila a nikdy nejevil žádné nadšení ke studiu. Spíše naopak, škole se snažil vyhýbat a často na hodiny nedocházel. Nejasné je, zda a jak mladý Jiří složil maturitní zkoušku po sedmém ročníku. V dokladech o maturitní zkoušce je u Jiřího Haase zapsáno: „Maturitní zkoušce se nepodrobil“. V rozporu s touto skutečností jsou zápisy v dokumentech uložených v Rakouském státním archívu, kde se objevuje překvapivý záznam. Je v něm uvedeno: „Absolvoval sedm ročníků reálné školy se závěrečnou zkouškou dospělosti s výsledkem dobrým“. Ovšem důležité údaje o tom, kdy a kde byla maturitní zkouška vykonána, kdo byl zkoušející a čeho se maturita týkala, to již v zápisu uvedeno není. Dá se proto předpokládat, že se zde projevil zásah otce, který uplatnil svůj vliv a bohatství a patřičné dokumenty pro syna získal. Díky údajnému absolvování maturitní zkoušky byl Jiří přijat do důstojnické školy. Po škole v roce 1895 nastoupil dobrovolnou vojenskou službu. Po ukončení základní služby se rozhodl nějaký čas v armádě zůstat. V roce 1898 dosáhl povýšení na poručíka a v únoru 1901 se vrátil domů na zámek Mostov k rodičům.

28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Baron Jiří Haas junior byl hned v prvních dnech povolán do armády. Opustil zámek v Mostově a hlásil se na příslušném armádním velitelství ve Vídni. Odtud odjel do svého nového působiště, kterým bylo polské město Lancut. Koncem října 1914 byl umístěn do prostoru obce Slomniki, která se nachází v Krakovském vojvodství severně od Krakova. Následujícího roku se byl povýšen na rytmistra. V tu dobu se u něj však projevily značné problémy se zrakem. Ten měl již od mládí poměrně slabý a nyní se mu ještě podstatně zhoršil.

Na hrad Bítov se baron Haas jako starý mládenec a výstředník nepostrádající rozmařilost rakouského důstojníka začal přesouvat až v průběhu roku 1918. Natrvalo tam přesídlil počátkem roku 1920 ve svých 44 letech. Do Mostova se od té doby vracel jen mimořádně.

Jiří měl velice rád zvířata a zejména psy a koně. Na Bítově choval např. i mravenečníka nebo lvici. Dostala od něj jméno podle Mickey Mouse. Koupil ji od cirkusu Kludsky jako mládě. Pověstnou se stala jeho soukromá zoologická zahrada. Největší na území tehdejšího Československa. Na hradě měl velkou smečku psů, na niž zůstala dodnes památka v jedné z místností bítovského hradu. Průvodci zde ukazují největší sbírku vycpaných psů na světě. Je jich tu 51. Zvířata leží nebo stojí v poloze, která pro ně byla za života typická. Baron choval dokonce i stájové pinče, dnes ji ž vyhynulé plemeno známé z Haškova Dobrého vojáka Švejka. Tam, kde na hradě dřív bývala panská kuchyně, nechal pro svá zvířata zřídit vývařovnu. Lvice Mietzi-Mausi s ním jedla u jednoho stolu, což nebylo po chuti jeho spolustolovníkům. Z divadelního sálu udělal psinec a po všech koutech nádvoří a zahrad byly kotce. Svou zoologickou zahradu nechával o víkendech zpřístupnit zdarma veřejnosti.

Barona proslavila také jeho velká slabost pro ženy. Vše začalo už v Mostově a okolí, kde si před ním nebyla jistá žádná žena a dívka. Některým matkám jeho zájem o dcery lichotil, byl přeci z bohaté a známé rodiny. Podobné to pak bylo i po jeho přesídlení na Bítov. V okolí měl řadu milenek z řad služebných i zámožnějších občanek. Ve svém "nejlepším" období měl baron Jiří Haas 285 žen za pouhý jeden rok. Jedná se jen o nové známosti. Ženy, se kterými se stýkal opakovaně, se už do statistiky nedostaly.  Své přítelkyně si coby velký donchuan známkoval a zaznamenával do deníku tzv. metres konta. U mnohých jmen byla uvedena i částka, kterou příslušnou dívku za její služby a společnost obdaroval. Přes svůj velice bohatý sexuální život mu byly soudem uznané pouze dvě děti, které neměly další potomky.  Na každé Vánoce posílal patnácti dětem dárky, údajně o nich věděl, že jsou jeho. V dosud existující závěti odkázal dalším osmi dětem dary.  

V okolí Bítova s jeho příchodem startuje období, na které lidé z vesnic jen tak nezapomenou. Baron se proslavil divokými nájezdy do venkovských hospod. Byl velký štramák, rád se smál a tropil si legraci z ostatních. V jádru však byl hodný člověk. Na své proslavené jízdy po okolních hospodách vyjížděl vozem taženým koňmi. Zaplatil celé hospodě, a dokud nebyla úplně vypitá, nešlo se domů.

Baron Jiří Haas na svém hradě hostil mimo jiné Karla Čapka. Za války si s nacisty nezadal, politika šla mimo něj. Nacisty neměl rád, a pokud se vnutili na návštěvu, ze slušnosti je přijal. Podařilo se mu před odsunem do koncentráku zachránit jednoho ze svých zaměstnanců a prokazatelně za války pomohl několika Židům.

V meziválečných letech zatížily baronův život tři velké problémy. Dořešit se je podařilo až těsně před válkou. Jednalo se o nepříjemnosti s nedoplatkem majetkové daně, další komplikací se staly pozemkové reformy, vztahující se také na pozemky příslušející k Bítovu, a konečně vybudování přehradní nádrže na řece Dyji a s ním související zaplavení údolí pod hradem, kde se rozkládala obec Bítov. Místním občanům po delších jednáních nakonec přenechal svoji oboru na stavbu nové obce. Někteří z nich se sem přestěhovali, jiní tento kraj natrvalo opustili.

Ač se Jiří Haas celý život nezajímal o politiku a za války se stavěl protinacisticky, přesto mu bylo těsně po válce v jeho 69 letech poručeno do 24 hodin opustit hrad i republiku. Partyzáni a místní představitelé KSČ se 11. května 1945 objevili na hradě a oznámili mu, že si má sbalit malý kufr a jako Němec se pěšky přesunout do Vídně.
Starý kavalír - bylo mu tehdy 69 let - se se svou zoo, hradem a vlastní zemí nedokázal rozloučit. Oblékl se do parádní uniformy a nabil revolver. Jeho věrná hospodyně ho přemlouvala do jedné hodiny ráno. On se však zamkl a padla rána. O sebevraždě pak panovaly mnohé pochybnosti. Jiří Haas zemřel 11. května 1945 a je pohřben v hrobce pod hradní kaplí.

K faktickému vyvlastnění hradu Bítova po roce 1945 nikdy nedošlo, kvůli úmrtí majitele. Stát památku přesto převzal. Hrad se otevřel veřejnosti a lidé z okolí si za směšné částky mohli koupit majetek, který baron vlastnil. Zmizel nábytek, obrazy, koberce, velká sbírka hudebních nástrojů. K vyrovnání s nejbližšími belgickými příbuznými barona Jiřího Haase došlo až v roce 1963. Byl jim podle závěti vyplacen jeden milion korun. Po baronově smrti zemřela i jeho milá lvice. Dodnes se však neví, zda steskem, hlady nebo rukou místních. Není pohřbená v hrobce s baronem v hradní kapli, jak si za svého života přál.

Jan Binder