"Mami, my už zase bloudíme?" ptaly se mě děti, když jsme se vysápali po stráni, nahoře narazili na plot a museli jsme se vrátit.
"Ne, my jsme průzkumníci a objevujeme nové cesty," přesvědčovala jsem je. (Ve skutečnosti jsme zabloudili jen jednou, byli malincí, jediné, co jsme měli s sebou, byl téměř vybitý tlačítkový telefon a dobře to dopadlo.) Zabloudit pro mě není neúspěch. Ta radost, když se podle povědomého rozcestí, krmelce nebo stavení zase najdu!


Potulování mimo cesty, bloumání nebo chůze rovnou za nosem nejsou v souladu s návštěvnickým řádem národního parku, ale naštěstí je na Znojemsku kromě Podyjí mnoho dalších krásných míst, lesů, vod a strání. Třeba Jevišovicko. Na tuhle vyhlídku ze skalky nad údolím řeky Jevišovky je třeba sejít ze značené stezky. A to je přesně to, co mám ráda: vydat tam, kde tuším něco zajímavého. Prodrat se křovím, přeskočit příkop, s hrůzou v očích přejít po kluzké kládě přes potok, vylézt do prudkého svahu. Nikdy nejsem zklamaná, i když objektivně nic světoborného nevypátrám. Užívám si všech drobných krás kolem sebe a každého malého dobrodružství.

Veronika Králová

domavpodyji.cz