Původně tento obrázek i křížek visely na stromě na protější straně, kde je pozůstatek květinové skalky. Právě v těchto místech, se před 110 lety, 19. června 1912 odehrála tragédie, o které se mluvilo ještě řadu let, ale jak pamětníci odchází, málokdo už o tomto místě ví a také se o něj tolik nepečuje jako dříve. Dovolte mi převyprávět ve zkratce dle denního tisku té doby, co se tehdy na tomto místě přihodilo.

Dvacetiletý dělník Eduard Zvěřina a devatenáctiletá děvečka Josefa Doležalová, spolu udržovali přes čtyři roky milostný vztah, ale bez požehnání rodičů, jak bylo dříve nutné a obvyklé. Osudného dne, se dvojice vracela ze Znojma, kde se oba setkali, poté co se Josefa ucházela o místo děvečky v Dobšicích a Eduard na ní čekal. Dle jeho soudní výpovědi, měla Josefa po cestě domů pesimistické myšlenky, že jim není přáno být spolu a život i rodiny jim kladou těžké překážky. Napadlo ji řešení, snad podle hry Romeo a Julie, že si oba vezmou život. Eduard to měl odmítnout a podařilo se mu Josefě takové myšlenky zatím rozmluvit. Když se kolem poledne blížili k Mašůvkám, kde oba bydleli, tak se šli projít na Kalvárii a Josefu zde znovu začaly napadat chmurné myšlenky.

Procházka poutním areálem v Hlubokých Mašůvkách.
Tichá procházka prosluněným údolím. Mašůvky pohledem návštěvnice

Dle výpovědi chtěla Josefa, aby jí zabil a pak zabil sám sebe, nepozorovaně si měla udělat nožíkem lehké a povrchové říznutí na krku. Eduard se krvavé rány zalekl, prý nechtěl Josefu vidět trpět, a proto ji bodl do krku. Celou hodinu čekal, než Josefa vykrvácí a ztratí život. Umírající Josefu objevili dva chlapci, kteří si v lese hráli a přivolali pomoc. Na místo činu byli povoláni policejní strážmistr z Jevišovic a vyšetřovatel ze Znojma. Hlavním podezřelým se stal Eduard, který se v jednu hodinu odpoledne objevil doma, sbalil si své osobní věci a své matce řekl, že už ho v životě neuvidí. Chlapci, kteří našli tělo Josefy Eduarda identifikovali, že ho viděli, jak v poledne šel s ní na Kalvárii.

Eduard utekl do Kravska, kde se snažil od příbuzné, která pracovala v keramické továrně vyzvědět, zda již byla mrtvola Josefy nalezena, poté se schovával u Žerůtek a v mramotickém lese, kde byl týž den kolem osmé hodiny večer dopaden a byla na něj uvalena vazba. Dne 5.října 1912 se konalo ve Znojmě velké soudní přelíčení s Eduardem Zvěřinou, které trvalo celý den a bylo předvoláno 32 svědků, v pozdních odpoledních hodinách padl rozsudek, porota ho uznala všemi dvanácti hlasy vinným z vraždy a byl odsouzen k 8 letům těžkého žaláře.

Z memoriálu Ctibora Čermáka.
Mašůvečtí vzpomněli mladého hrdinu. Partyzána Borise, Ctibora Čermáka

Dnes se už můžeme jen domnívat, uvažovat nebo jen tak přemýšlet, co se tehdy před 110 lety skutečně odehrálo, vražda z nešťastné lásky, náhodná, úkladná nebo v afektu. Eduard se dožil téměř osmdesáti let, oženil se a založil rodinu a Josefa ta naposledy vydechla ve svých nedožitých devatenácti letech na místě, o kterém jsem zmínila na začátku. Pokud tedy půjdete někdy kolem a budete se kochat klidem a přírodou, třeba si i vzpomenete na nešťastnou dívku a její osud.

Zuzana Rozporková