Původně tento obrázek i křížek visely na stromě na protější straně, kde je pozůstatek květinové skalky. Právě v těchto místech, se před 110 lety, 19. června 1912 odehrála tragédie, o které se mluvilo ještě řadu let, ale jak pamětníci odchází, málokdo už o tomto místě ví a také se o něj tolik nepečuje jako dříve. Dovolte mi převyprávět ve zkratce dle denního tisku té doby, co se tehdy na tomto místě přihodilo.

Dvacetiletý dělník Eduard Zvěřina a devatenáctiletá děvečka Josefa Doležalová, spolu udržovali přes čtyři roky milostný vztah, ale bez požehnání rodičů, jak bylo dříve nutné a obvyklé. Osudného dne, se dvojice vracela ze Znojma, kde se oba setkali, poté co se Josefa ucházela o místo děvečky v Dobšicích a Eduard na ní čekal. Dle jeho soudní výpovědi, měla Josefa po cestě domů pesimistické myšlenky, že jim není přáno být spolu a život i rodiny jim kladou těžké překážky. Napadlo ji řešení, snad podle hry Romeo a Julie, že si oba vezmou život. Eduard to měl odmítnout a podařilo se mu Josefě takové myšlenky zatím rozmluvit. Když se kolem poledne blížili k Mašůvkám, kde oba bydleli, tak se šli projít na Kalvárii a Josefu zde znovu začaly napadat chmurné myšlenky.

Dle výpovědi chtěla Josefa, aby jí zabil a pak zabil sám sebe, nepozorovaně si měla udělat nožíkem lehké a povrchové říznutí na krku. Eduard se krvavé rány zalekl, prý nechtěl Josefu vidět trpět, a proto ji bodl do krku. Celou hodinu čekal, než Josefa vykrvácí a ztratí život. Umírající Josefu objevili dva chlapci, kteří si v lese hráli a přivolali pomoc. Na místo činu byli povoláni policejní strážmistr z Jevišovic a vyšetřovatel ze Znojma. Hlavním podezřelým se stal Eduard, který se v jednu hodinu odpoledne objevil doma, sbalil si své osobní věci a své matce řekl, že už ho v životě neuvidí. Chlapci, kteří našli tělo Josefy Eduarda identifikovali, že ho viděli, jak v poledne šel s ní na Kalvárii.

Eduard utekl do Kravska, kde se snažil od příbuzné, která pracovala v keramické továrně vyzvědět, zda již byla mrtvola Josefy nalezena, poté se schovával u Žerůtek a v mramotickém lese, kde byl týž den kolem osmé hodiny večer dopaden a byla na něj uvalena vazba. Dne 5.října 1912 se konalo ve Znojmě velké soudní přelíčení s Eduardem Zvěřinou, které trvalo celý den a bylo předvoláno 32 svědků, v pozdních odpoledních hodinách padl rozsudek, porota ho uznala všemi dvanácti hlasy vinným z vraždy a byl odsouzen k 8 letům těžkého žaláře.

Dnes se už můžeme jen domnívat, uvažovat nebo jen tak přemýšlet, co se tehdy před 110 lety skutečně odehrálo, vražda z nešťastné lásky, náhodná, úkladná nebo v afektu. Eduard se dožil téměř osmdesáti let, oženil se a založil rodinu a Josefa ta naposledy vydechla ve svých nedožitých devatenácti letech na místě, o kterém jsem zmínila na začátku. Pokud tedy půjdete někdy kolem a budete se kochat klidem a přírodou, třeba si i vzpomenete na nešťastnou dívku a její osud.

Zuzana Rozporková