Se začátkem prázdnin jsem se musel zase podívat na Vranov. Chtěl jsem vidět, co je nového a projít se místy, na která mám spoustu vzpomínek. Třeba, když jdete od náměstí k mostu přes Dyji. Když jsme bývali mladí a nesli si štěně piva, byla to tam do schodů poctivá práce, ale většinou jsme sud kutáleli ze Šumný z vlaku. Vzpomněl jsem si tak zase na to, jak jsme byli na Vranově byli poprvé v první třídě. Bylo to ještě v padesátých letech. Na hrázi nás tam, sedmiletý děti, hlídali „esenbáci“, abychom se nepodívali na druhou stranu hráze – to by byla špionáž. Ale parníkem Mír na Bítov jsme plout mohli.
Rád jsem se pak ještě vydal podívat na pláž (a zase vzpomínal, jak jsme ještě jezdili přes Švýcarskou zátoku přívozem, než postavili most) a rozhlížel se, jak začíná léto. Mnoho se za ty roky změnilo, spoustu toho pořád poznávám a vidím, jak se parta rekreantů fotí u starého pomníku. Tak vznikají nové vzpomínky a tak to má být.
Zdeněk Gajdůšek