V tom rána do hlavy, kterou následovala nepublikovatelná slova. Nevšimnul jsem si ostrého kamene vyčnívajícího ze stěny a narazil do něj hlavou. Nemám prý být tak dlouhý nebo se lépe dívat… Tato drobná, nemilá příhoda nedokázala však pokazit dojem z nádherného výletu po levadách portugalského ostrova Madeira, který se nachází západně od pobřeží Afriky.

Madeiru, která je skutečným rájem na zemi, je možné navštívit kdykoliv v roce. Díky geografické poloze nezná spalující vedra ani výrazně nízké teploty. V každém ročním období se setkáme se záplavami květů rostlin snad z celé Země. Ovšem jedno upozornění – tento nádherný ostrov není vhodný pro milovníky písečných pláží a teplé mořské vody. Madeira je sopečný ostrov, který má jen jednu nevelkou písečnou pláž Prainha s černým pískem, zaklíněnou mezi skalami. Na ostrově je sice i několik dalších kamenných pláží, které milovníky plážového stylu dovolené rozhodně neosloví. Proto hotely, které lákají návštěvníky, budují nejen bazény s mořskou vodou, ale i přístup do Atlantiku ať už po betonových stupech nebo dokonce po žebřících. Výjimkou je pláž jednoho hotelu, pro kterou byl dovezen písek až ze Sahary.

Madeira je známá turistickými možnostmi. K dispozici jsou stovky kilometrů tras, z nichž mnohé kopírují levady. Jedná se o zavlažovací kanály, kterými je přiváděna voda ze severní a střední části ostrova na jih, který je sušší a vodu ve větší či menší míře postrádá. Nebývají širší jak jeden metr, hloubku mají obdobnou. Po jejich březích jsou vedeny stezky. Některé vyžadují skutečně jistou chůzi, jelikož je na mnoha místech koryto zasekáno do skály a jde se leckdy nad hlubokou strží. Frekventovanější místa jsou nyní vybavena pro větší bezpečnost zábradlími. Stezky okolo kanálů byly důležité pro jejich údržbu, jelikož kusy dřeva a dalšího materiálu mohly vytvořit zátaras a voda nemohla téci dále.

Levady jsou obvykle vedeny po úbočích srázů a na mnoha místech, když nebyla jiná možnost, byly vykopány tunely. Stavební práce vykonávali v minulosti obvykle černí otroci. V současné době přesahuje délka levad dva tisíce kilometrů, což je na ostrov o ploše 741 čtverečných kilometrů úctyhodná délka. Na své si zde přijdou i milovníci horské turistiky. Nejvyšší hora Madeiry Pico Ruivo atakuje výšku 1862 m n.m. Jedná se o náročnější túru vysokohorského charakteru, která je na několika úsecích zajištěna zábradlími a lany. Důležité je vyrazit brzy ráno, jelikož po poledni se vrcholy pravidelně zahalí do mraků a turisté přicházejí o nádherné výhledy na celý ostrov.

Na závěr ještě pár střípků. Hlavním městek Madeiry je Funchal s přístavem, z něhož je možné podniknout výlet na replice Kolumbovy lodě Santa Maria. Nachází se zde kulturní památky, jak církevní, tak i světské, poučná je i návštěva botanických zahrad. Raritou Funchalu je svezení na dřevěných saních dlážděnými ulicemi z kopců nad městem, které řídí místní muži. Na severu ostrova se nachází městečko Porto Moniz s mořským akváriem a koupalištěm zbudovaným v lávových jezírcích. O dostatek vody se stará divoký příboj překonávající betonovou bariéru a nadbytečná voda odtéká kanálem zase do oceánu. V Santaně můžeme navštívit původní barevné domečky.

A jak na Madeiru? Dnes již ne jako dříve lodí, ale letadlem. Buď přímými charterovými lety z Prahy nebo s přestupem v Lisabonu. Jedna zajímavost – podle odborníků patří funchalské letiště na 10. příčku nejnebezpečnějších vzdušných přístavů. Piloti, kteří sem létají, mají speciální školení. Přistání není jednoduché vzhledem k vanoucím větrům a navíc se musí strefit na přistávací dráhu, která je vybudována na stovkách sloupů. Rovných ploch je na Madeiře pomálu. Na druhou stranu nebyla na tomto letišti zaznamenána žádná kritická havárie.

JIŘÍ EISENBRUK