Obce Ratiboř, kde Čermák padl,  a Hluboké Mašůvky spolu navázaly družbu  a nepravidelně se střídají, aby si připomněly  hrdinské činy  tohoto mladíka i trvalou památku na něj. Pořádají sportovní závody mezi školami, ke kterým jsou pozvány vždy i okolní školy. A tak se letos 20.května v pátek rozběhly soutěže a zápolení v různých disciplínách o medaile  a o trofej pro vítěznou školu.

V pátek odpoledne ve farní galerii mohli být hosté přítomni přednášce o cestě české delegace do města La Rochelle při příležitosti inaugurace nově otevřeného tamního mostu nesoucího jméno Jana Ludvíka Raduit de Souches, který byl majitelem Jevišovického panství a velmi pozvedl poutní místo v Hlubokých Mašůvkách. Přednáška by nebyla úplná bez Skupiny přátel Raduit de Souches, paní Jany Amadou a dalších členů. Byli pozváni také další významní hosté, včetně starostů okolních obcí, a zástupců církve, také byl přítomen doktor Kacetl, historik, vedoucí výboru pro územní plánování ve Znojmě. Nesmíme zapomenout ani na pana Zdeňka Adámka, dlouholetého ředitele školy v Hlubokých Mašůvkách a bývalého kronikáře tamtéž, který se podílel i na organizaci.

Po přednášce byli hosté pohoštěni a mohli se nejprve podívat na malou lekci šermu pro děti a poté i na šermířskou ukázku přímo se zhmotnělým Raduit de Souches. Nakonec čekal na všechny v prostoru farské zahrady oheň a oblíbené špekáčky. Ani to nebylo vše. Druhý den se zájemci z obou obcí rozjeli na výlet. Součástí byla projížďka lodí po Dalešické přehradě a návštěva Dalešického pivovaru. Tam se hosté mohli podívat, jak se pivo vyrábí dnes, nebo jak se vyrábělo dříve a poslechnout si, jak to bylo s natáčením slavného filmu Postřižiny. Výletníci se zde občerstvili a už je čekala jen jízda k domovu kolem Dukovanské elektrárny, kde se s příslibem další spolupráce rozloučili hosté z Ratiboře a odjeli svým směrem. Opět nezbývá, než pořadatelům poděkovat za krásný víkend pro zástupce obou obcí a těšit se na další ročník.

Poutníci v Hlubokých Mašůvkách vzpomněli na výtvarnici Bedřišku Znojemskou.
Bolesti a smíření. Mašůvečtí poutníci vzpomínali na Bedřišku Znojemskou

 Ctibor Čermák se narodil 6. 5. 1926 ve Znojmě. Po obsazení Sudet docházel do školy v Hlubokých Mašůvkách. Od roku  1934 byl členem Skautu a v roce 1941 v patnácti letech nastoupil na obuvnické učiliště v Baťových závodech ve Zlíně. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se 9. září 1944 písemně rozloučil s rodinou slovy: "Přišla má chvíle, kostky jsou vrženy, jdu bojovat."

U Makova sám překročil protektorátní hranici, připojil se ke Slovenskému národnímu povstání a přijal krycí jméno Boris. Po potlačení SNP se stal členem 1. partyzánského oddílu Jana Žižky z Trocnova, vedeného Jánem Ušiakem a D. B. Murzinem. Byl zařazen do skupiny Ivana Petroviče Stěpanova a přesunuli se ze Slovenska do Beskyd, kde podnikali různé odbojové akce proti fašistickému režimu. Tam bohužel při jedné z akcí v obci Ratiboř umírá. Ctiborovo tělo bylo zakopáno nedaleko této obce a na jeho hrobě se přes noc navzdory trvajícímu nebezpečí objevily svíčky. Později byly jeho ostatky převezeny a dne 5. února 1946 pohřbeny na místním hřbitově. In memoriam byl Ctiboru udělen Československý válečný kříž 1939 v Praze 2. října 1949.

Sobota na mašůveckém koupališti patřila oslavě Dne dětí spojené se zahájením koupací sezony.
Vydařená sobota: Mašůvecké děti slavily svůj den, koupaliště výročí

Myslím, že právě v dnešních pohnutých dobách je jedině dobře připomínat si takové hrdiny, jakým beze sporu Ctibor Čermák byl a neustále našim dětem připomínat, že je i spousta dalších takových hrdinů, kteří neváhali položit svůj život proto, abychom žili v klidu a míru.

Petr Grégr