Počasí v okolí čtyřtisícové hory M‘Goun v marockém Vysokém Atlase se začalo prudce zhoršovat. Tak ještě udělat vrcholovou fotografii a rychle do údolí. S výstupem z tábora v nadmořské výšce 2700 m n.m. jsme začali v brzkých ranních hodinách. Kdybychom věděli, co nás tento den čeká, rozhodně bychom si více přivstali. Výstup byl celkem bezproblémový, byť zdolat převýšení třináct set metrů do výšky přesahující čtyři tisíce metrů, dá přece jen zabrat. Dolů jsme v těžkém terénu vlastně už sbíhali. Krátce po dosažení tábora se totiž spustilo Boží dopuštění. Začala sněhová bouře, která nás velice zaskočila. Trvala asi pět hodin a když skončila, bylo okolí stanů zasypané asi patnácticentimetrovou vrstvou směsi sněhu a krup. Jak bylo krásné počasí v závěru noci, když jsme vycházeli, tak bylo pěkné o den později. Hory byly zalité sluncem, ale nastal zásadní rozdíl – asi od tří a půl tisíce metrů bylo vše pod třpytivým sněhem. Velehory, byť jsou v Africe, mohou být svým počasím velice zrádné. A my zírali, kudy jsme to minulý den vlastně šli. Stalo se tak počátkem října, kdy je o pár desítek kilometrů dále o čtyřicet stupňů tepleji. 

Není úplně jednoduché projít tento kraj a vystoupit na jeho nejvyšší horu. Jsou dvě možnosti – buď se připravit na asi šestidenní turistický trek bez možnosti jakéhokoliv doplnění potravin a navíc v neznámém prostředí v mnoha případech bez jakéhokoliv mobilního signálu, a tím pádem bez možnosti v naléhavém případě přivolat pomoc. Další variantou je najmout si místního berberského průvodce, který zajistí vše potřebné – mulaře a muly, které ponesou nejtěžší náklad, popřípadě i kuchaře, který se postará o potraviny a přípravu stravy. Volba druhé možnosti, byť je poněkud dražší, se rozhodně vyplatí. Jednak není třeba vláčet zhruba dvě desítky kilogramů těžký batoh, stačí jen drobnosti na celodenní putování. Navíc není problém domluvit i stravování, takže je k dispozici místní strava od domorodého kuchaře. Vše je naprosto čerstvé. Chleba není v těchto končinách zvykem, a tak kuchař každodenně zadělal těsto na placky, které následně pekl. Berbeři jsou velice příjemní a přátelští, byť mezi námi byla jazyková bariéra, bylo nám společně prostě fajn.

Berberský vůdce zná dokonale hory a ví, kde je a kde není signál pro mobilní telefon. Pokud bylo třeba telefonovat, muselo se vystoupat třeba několik set výškových metrů do sedla. Kdo to nezná, může mít problém. To se stalo i naší výpravě, kdy si dva členové nedali říci, a byť hrozila výrazná změna počasí, vyrazili po horském hřebenu od Malého M. Gounu k Velkému. Bouře je zastihla těsně pod hřebenem, kde se ukryli pod převisem a čekali, až běsnění živlů skončí. Telefonické spojení neexistovalo. Tehdy jsme měli velký strach o jejich životy, protože se pro ně v tu chvíli nedalo skutečně nic dělat. Jen jsme doufali, že přežijí, že se schovají nebo se jim podaří sestoupit do nejbližšího údolí. Nakonec vše dobře dopadlo. Tato odlehlá část hor nemá záchranářskou infrastrukturu, jak ji známe z evropských hor. O to větší osobní zodpovědnost je kladena na každého účastníka. Pokud se koná nějaká záchranná akce, pak je již v režii armády, a to znamená pěkný průšvih.

Tím rozhodně nechci odrazovat zájemce o návštěvu této oblasti Vysokého Atlasu. Je nádherná přírodou, kulturními památkami i lidmi. Je však důležité zvážit, na co mám a na co nikoliv, a v žádném případě neriskovat.

Jiří Eisenbruk