Z pohledu učitele vypadá den tak, že si připraví podle rozvrhu výuku, vypracuje výklad, který by studenti a žáci zvládli, pošle pokyny do skupiny žáků dané třídy. Někteří učitelé využívají aplikaci, která jim umožní virtuální skupinové setkání, kdy studenti slyší učitele a vidí připravené materiály. Přímo mu mohou položit dotaz k učivu. Určitě tedy učitelé nevystačí s příkazy typu: vypočítej, doplň, udělej výpisky.

Jak vypadá den žáka či studenta, je rozdílné. Někdo zaujal postoj mrtvého brouka a neozýval se, ale takových bylo minimum. Postupně se do výuky zapojili všichni. Komunikují, plní zadání, někteří vypracovávají úkoly rychle až zběsile. Dokonce i ti, kteří ve škole vše odevzdávají pozdě, pracují velmi dobře. Jako by věděli, že se učí skutečně jen pro sebe. Konverzaci s učiteli nevedou formálně, opakovaně se ptají na zdraví a zmiňují, že jim je po škole smutno. Jsou ale i tací, kteří si pochvalují, že doma mohou pracovat svým tempem.

Ve virtuální výuce je kladen důraz na odpovědnost každého. Studenti si zvykají, že úkoly neposílají kvůli jedničkám, ale kvůli interakci s učitelem. Vedou s ním dialog nad řešeními. Ve velkém všichni využívají on-line materiály, které mnohá nakladatelství, knihovny a odborné weby zpřístupnily.

Rodiče určitě trápí mimo jiné to, zda jejich děti zvládnou předepsanou školní látku. Určitě je situace pro všechny strany náročná. Ale učit se přece mohou žáci nejen tím, že budou poslouchat (nebo neposlouchat) výklad učitele. Mohou mimo širokou nabídku online materiálů experimentovat, vyhledávat a zpracovávat informace. Školy už jsou zavřené čtyři týdny a ještě asi několik týdnů zavřené budou. Vypadá to, že všichni si jí budou po znovuotevření více vážit – učitelé, rodiče i žáci a studenti. Přes všechny klady virtuální výuky je přece jen ta reálná škola nenahraditelná.

ALENA PAULENKOVÁ 

učitelka GPOA Znojmo