Eliška Pechová se narodila se 7. července 1929. Dlouholetý mašůvecký kronikář Zdeněk Adámek k této smutné události řekl: ,, Ačkoliv jsem věděl, že paní Eliška má zdravotní problémy, přesto mě zpráva o jejím úmrtí překvapila. Odešla žena, která byla celoživotně spjata s naší obcí, kam se pravidelně vracela, aby zde pobývala. Vzácný vztah k Mašůvkám dovedla probudit i u své dcery a vnoučat. Zajímala se stále o dění v obci, podílela se na vydávání publikací, před několika roky jsme spolu pomáhali utřídit farní archiv. Byla velmi vzdělaná, sečtělá, což se projevilo při přípravě našich publikací. Na toulkách za historií a pověstmi Hlubokých Mašůvek, 1989, Eliška Freyová - Pechová; Po stopách historie, života a pověstí Hlubokých Mašůvek 1220-1995, vyd. 1995, Zdeněk Adámek, Eliška Pechová; Hluboké Mašůvky - Cestami věků od minulosti k dnešku, 2001, Zdeněk Adámek, Eliška Pechová; Vyprávěnky z Mašůvek, 2013, Eliška Pechová, Zdeněk Adámek," uvedl Adámek.

 Já osobně jsem Elišku Pechovou znal prakticky od začátku, co jsem se přistěhoval do Hlubokých Mašůvek, jelikož se velice přátelila s mou manželkou. Vzpomínám, jak při mnoha posezeních u něčeho dobrého vyprávěla o zdejší historii a jak se jí líbilo zejména zdejší zvukomalebné lidové nářečí. To také použila s panem Adámkem v jejich publikacích, nejvíce snad v té poslední. Vyprávěnky z Mašůvek jsou tím plny autentičnosti a čtenář, který odsud pochází musí mít zákonitě navozen dojem, že je doma, a že je účastníkem oněch dávných příběhů. Dále vím, že byla zarytou odpůrkyní minulého totalitního režimu, který jí taky nepřinesl v životě nic pěkného. Měla ráda ruční práce, obzvláště vyšívání různých stylů. Obdivovala cibulák, kterého měla ve svém brněnském bytě bohatou sbírku. Měla také ráda starožitný nábytek a mimo jiné milovala operu a divadlo vůbec. Měla srdečnou laskavou povahu a ráda si pohovořila o čemkoliv s každým, kdo ji přišel navštívit. V jejím požehnaném věku 92 let jí zdraví už tolik nesloužilo, přesto se snažila díky své činorodosti alespoň svou chaloupku udržovat v pěkném stavu i když sil už mnoho neměla. Pomáhala jí v tom pilně a obětavě její dcera a vnoučata. Musím říct sám za sebe, že Hlubokým Mašůvkám zasvětila všechen svůj volný čas a snažila se tu být co nejčastěji. Její zásluhy pro naši obec by rozhodně neměly upadnout v zapomnění. Čest její památce.

Petr Grégr