Prozřela jsem až v okamžiku, kdy se naše třída měla dohodnout na společných akcích. Tehdy se třída rozdělila na tři skupiny. První skupina,ta nejpočetnější, se chovala ke všem návrhům lhostejně. Druhá skupina byla vedena určitým žákem,j enž má o sobě vysoké mínění a muselo se mu vždy všechno a všichni podřídit. Pokud se tak nestalo,udělal všechno proto, aby všem ukázal, že není radno stavět se mu do cesty.

A poslední,třetí skupina,v níž jsem byla mimochodem i já, chtěla demokraticky spolurozhodovat. Ale onen žák nepřipustil žádnou diskuzi. Nakonec se mu podařilo podřídit si první i část třetí skupiny. Tenkrát jsem školu opuštěla jako ta poražená, ale ve skutečnosti jsem se sama cítila jako vítěz, protože jsem zůstala ve svých postojích pevná.

A musím říci,že jsem ráda za tuto zkušenost, jelikož mi to otevřelo po devíti letech oči. Vím, že v budoucnosti budu součástí mnoha skupin. Dost možná se v každé skupině objeví despotický jedinec, ale já nebudu mít strach, nebudu zavírat oči a doufám,že své postoje uhájím a pokaždé budu mít čisté svědomí.

MICHAELA