Před výstupem na Kilimanjaro se obvykle koná aklimatizační výstup – buď na horu Mount Kenya nebo na Mount Meru. Mount Meru se nachází v Národním parku Arusha, který patří mezi nejmenší v Tanzanii, ale to mu neubírá nic z jeho krásy. Navíc je zde možné putovat pěšky, ovšem v doprovodu průvodce vybaveného respekt vzbuzující kulovnicí. Na dotaz, zda ji musel někdy použít, odvětil urostlý ebenový Afričan širokým úsměvem, že jen jednou, když byl nucen pro bezpečí výpravy složit buvola. Smysl pro humor mu nechyběl a když jsme míjeli velký exkrement, konstatoval s potměšilým úsměvem, že je čerstvý, velmi čerstvý. Jezero Ngurgoto tohoto parku je velmi mělké, slouží jako napajedlo a je domovem velkého množství brodivých ptáků. V okolí jsme mohli pozorovat i skupiny žiraf.

Leckdy opomíjený je Národní park Jezero Manyara, které bylo dříve domovem velkého počtu slonů. Ovšem vzhledem k ubývání vody ubývalo i potravy, kterou si sloni k nelibosti domorodců opatřovali na jejich polích. Ti se pak stávali mimo hranice parku lovnou zvěří. U výchozího bodu k parku v těsné blízkosti vesnice se zalíbilo i velkému množství marabu, kteří zde hnízdí a domorodcům znepříjemňují život.

Z cesty do Afriky a na vrchol Kilimandžára.
Čaj za svítání na střeše Afriky. Na vrcholu Kilimandžára spadla ze všech únava

Nebezpečné či nepříjemné nemusí být jen velké šelmy, o čemž svědčí jedna příhoda, kterou si zažila moje manželka. Na tábořišti v Serengeti jsme čekali na správce, když žena úzkostně vykřikla. Pro čekání si nezvolila právě dobré místo v těsné blízkosti mraveniště s pořádně velkými mravenci. Těm se to rozhodně nelíbilo a rozhodli se konat a napadli vetřelce a kousali ostošest. Tak rychle neměla žena dole kalhoty ani v dobách naší studentské lásky a k potěšení okolostojících se jala kousavé tvory z této části oděvu vytřepávat.

Po zkušenostech z masajské vesnice, která byla obehnána plotem z trnitých keřů a větví jsme očekávali, že takové bude i tábořiště v místech obývaných velkými šelmami. Nebylo. Mříží byl zajištěn pouze prostor k uložení potravin, kde se také vařilo. My jsme měli stan nedaleko, ale ve volné savaně. Logicky se naskýtala otázka – nestaneme se potravou lvů, levhartů, gepardů, nepokoušou nás potměšilé hyeny nebo nezadupou nás do země buvoli, kteří jsou dokonce nejnebezpečnější? Prý ne. Ale v noci nemáme přece jen tábořiště opouštět, šelmy se mohou potulovat okolo. A tak v noci na záchod vzdálený asi padesát metrů nešel nikdo a malou potřebu kromě největších hrdinů vykonávali ostatní v těsné blízkosti stanu. Usínání? Nic moc, protože někde v dáli řvali lvi. Ráno jsme se probudili živí a zdraví, tak se náš názor na takový nocleh přece jen pozměnil.

Z výpravy do pohoří Atlas v severní Africe.
Místo chleba placky a strach o zatoulané společníky. Z treku africkým Atlasem

Je jistě zbytečné konstatovat známé pravidlo, že z terénního automobilu, kterým jsme safari absolvovali, se není vhodné vzdalovat. Pozorování nejen tzv. africké pětky velkých zvířat stálo rozhodně zato, byť na místa jejich koncentrace se sjížděla další auta z okolí, o čemž se průvodci informovali vysílačkou. V národním parku Ngorongoro na okraji kráteru, v němž se nachází, bylo táboření ve stanech ještě zábavnější. Když člověk vystrčil hlavu ze stanu a uviděl pár kroků od sebe pasoucí se zebry, byl to zážitek nad zážitky. K těmto kopytníkům brzy přibyla další zvířata, která se lidí příliš nebojí, ale snaha o jakýkoliv dotek by nebyla rozhodně dobrým nápadem. Silná kopyta a nohy dokáží být pro člověka smrtelné. Například taková žirafa se dokáže bez problémů ubránit dotírajícím lvům – nesmí však udělat chybu. I král zvířat z ní má respekt. V Národním parku Ngorongoro lze pozorovat značnou koncentraci velké zvěře a návštěva byla pro nás zajímavější než předchozího Serengeti. Při celodenním safari si člověk ale potřebuje odskočit. K tomu dal průvodce vážné varování. Po tuto dobu byl jako na jehličkách, z vhodného místa pro krátkodobé zaparkování se ostřížím zrakem rozhlížel okolo a kdyby nastalo nebezpečí, tak okamžitě zavelel všem návrat do bezpečí auta, i kdyby to znamenalo pro někoho jistě nepříjemný problém.

Safari není právě levnou záležitostí, ale je zážitkem na celý život.

Jiří Eisenbruk

Děkujeme Jiřímu Eisenbrukovi za poutavé vyprávění a krásné fotografie z africké výpravy.