Ves Přímětice byla založena někdy v 2. polovině 12. století na pozemcích náležejících panovníkovi, tehdy moravskému knížeti z rodu Přemyslovců ve Znojmě. Po roce 1198 sjednotil vládu nad Moravou s titulem markraběte Vladislav Jindřich, bratr českého krále Přemysla Otakara I. Prostí poddaní z Přímětic svými dávkami a pracemi pomáhali zajišťovat ekonomický chod znojemského hradu a podléhali dohledu a soudní jurisdikci markraběcích úředníků na hradě. Hlavním hradním úředníkem, purkrabím (kastelánem), se po roce 1201 stal Jimram (Imrammus / Emerammus / Engramus), syn Atluše (Etlea) z panského rodu s erbem zubří hlavy s houžví v nozdrách (pozdější páni z Medlova a Pernštejna). Duchovní správa Přímětic byla po roce 1190 svěřena louckým premonstrátům od farního kostela sv. Mikuláše na předpolí znojemského hradu. Město tehdy ještě v právním smyslu neexistovalo.

Rychle rostoucí počet obyvatel Přímětic a okolních vsí brzy přiměl louckého opata Floriána a bratry premonstráty, aby se se znojemským purkrabím Jimramem coby panovníkovým zástupcem dohodli na vlastní duchovní správě Přímětic. Se souhlasem svého pána, markraběte Vladislava Jindřicha, tedy Jimram založil „pro spásu duše své, svého otce i matky“ v Příměticích samostatný kostel. Důkazem toho je dodnes v originále dochovaná, leč nedatovaná listina, podle všeho z jara roku 1220, ve které Jimram jakožto fundátor (zakladatel) přímětického kostela předává patronátní právo k němu (tj. právo dosazovat kněze, povinnost o kostel pečovat) opatu louckých premonstrátů Floriánovi. Kostelu je také vyčleněno pozemkové příslušenství, a to jeden lán s poddanými v Příměticích, další jeden lán s poddanými v Kuchařovicích a část lesa v Hlubokých Mašůvkách.

JIŘÍ KACETL

historik, Jihomoravské muzeum Znoimo