Let do Příbrami byl běžná záležitost. Kamarád tam měl svoje letadlo na údržbě, tak jsem tam s ním zalétl. V Příbrami jsem ho vyložil, svou Faetu otočil, a za chvíli byl na cestě zpátky. Brzy jsem měl dost práce s pilotáží, byly silné turbulence, ale aspoň jsem si ještě vyfotil, co je dodneška vidět v místech, kde se těžíval uran. Ještě tam bude léta co uklízet. Za chvílí jsem byl na Orlickou přehradou a pak jsem si z dálky prohlédl chladící věže Temelína. Z pěti tisíc stop (1.600 m.n.m.) jsem si ještě prohlédl historický Tábor a neméně historický Jindřichův Hradec. Za Hradcem jsem se rozhodl klesnout pod mraky a proletěl nad hradem Landštejnem. 

O chvíli později jsem nad Slavonicemi ucítil takovou ránu do letadla, jakou jsem zatím nezažil. Periferním pohledem jsem zahlédl, že vlevo něco odlétlo. Hned jsem zpomalil, všechno kontroloval, letadlo letělo dál normálně. Přesto jsem se obrátil na Praha Information a požádal je, aby mi pomohli zorganizovat prohlídku podvozku při průletu nad znojemským letištěm. Měl jsem totiž obavu, že jsem trefil podvozkem dron, taková to byla rána. Nakonec jsem dvakrát proletěl nad letištěm u Hatí. Dole se na podvozek dívalo pět lidí a dostal jsem ujištění, že je všechno v pořádku. Za chvíli jsem už bezpečně přistál na znojemském letišti. Na podvozku jsem při kontrole nic nenašel. Až při umývání jsem si nakonec všmil dvou šrámů na náběžce levého křídla tak metr od vrtule.  S čím jsem se srazil, pořád nevím, rozhodně jsem ale měl nad Slavonicemi potřebné štěstí.  

Karel Procházka