Na vydatné deště dobře reagují houby. V kruzích v trávnících vyrůstají špičky travní, ty se dobře uplatní v houbových polévkách. Sbíráme jen klobouky, třeň je charakteristicky vláknitý a houževnatý, někdy na něm jde udělat dokonce uzel a podobně by se choval i v jídle. Dalším dobrým znakem pro rozpoznání špiček je kromě růstu v kruzích a vláknitého třeně i zoubkem připojený lupen, na tento "zoubek" se musíme špičce podívat pod klobouk.  V trávnících ve městě rostou i prášivky, což jsou břichatky příbuzné s pýchavkami. Stejně jako pýchavky je můžeme zpracovat do polévek nebo z nich udělat smažené chipsy na slano, ale i s cukrem. Delikatesa! Ale pozor, pokud je při kuchyňské úpravě na oleji připálím, tak nepříjemně hořknou. Ze stejného důvodu se nehodí ani na mražení, hořkost by nám zkazila všechny houby ve směsi. Na rozdíl od pýchavek prášivky vypouští po dozrání spóry malým otvorem na teřichu.
Na trávnících ve městech po deštích vyrostl i hnojník, jeho mladé plodnice se rovněž dají kuchyňsky upravit, musíme však pracovat rychle, jinak se nám doslova pod rukama roztečou na inkoustovou kaši. Pak už se k jídlu nehodí, inkoust ocení děti na malování.

V dubových lesích na plošinách v okolí Znojma zatím houbařsky zajímavých druhů mnoho nenajdeme. Na lepší úlovky si budeme muset ještě počkat. Ale při letních rodinných výletech se můžeme zajít zchladit do okolí vodních toků a rybníků. Tam nasbíráme kozáky a pokud budeme mít štěstí, tak pod osikami najdeme křemenáče. Ve stinnějších dubohabřinách v okolí vody rostou holubinky, muchomůrky růžovky a kozáky habrové, výjimečně se ukáže i hřib dubový. Tady ale soutěžíme s hmyzem: kdo bude u houby první. Ve výše položených lesích a na stinnějších svazích potěší lišky obecné a stročky trubkovité. Z nebezpečných jedovatých hub rostou už muchomůrky zelené.

Radomír Němec