Úzká horská silnice se zakusuje do prudkých úbočí hor, aby následně prudce klesala až k divoké řece. Následně stoupá nad kaňonem mnoha serpentinami, z nichž se otevírají dechberoucí pohledy na údolí sevřené skalami. To se opakuje skoro dvě hodiny, než se údolí rozšíří do šířky, kde se nacházejí vesnice a městečka. Vítejte ve Svanetii v severozápadní části Gruzie.

Tato oblast byla až do poloviny minulého století zcela odříznuta od světa. Sem nedosáhla moc Sovětského svazu až do doby, než byla vybudována nejdříve prašná silnice, později s pevným povrchem. Staré známé pravidlo zní: pokud chceš nějaké území ovládat, musí být zpřístupněno. Nádherná oblast byla obklopena horskými štíty přesahující výšku pěti kilometrů, řeky deroucí se úzkými nepřístupnými soutěskami byly přirozenou ochranou této oblasti. Během středověku nebyla nikdy okupována, místní kostely jsou pokladnicí historie. Obyvatelé Svanetie měli samozřejmě kontakt s okolním světem. Ovšem dříve jen po horských stezkách, které znali pouze místní a přinášeli pro obyvatele důležité zboží, které postrádali. V členitém horském terénu se podle potřeby dokázali obyvatelé ubránit i výrazné přesile. Dalším obranným systémem byly středověké strážní věže, kterých jsou v každé obci desítky. Byly vlastně součástí takřka každého obydlí. Nejen díky těmto věžím, ale i vzhledem k specifickým opevněným středověkým kostelíkům se Horní Svanetie dostala do seznamu světového dědictví UNESCO. Místní obyvatelé – Svanové – si zachovali dodnes specifické tradice, tance, zpěvy i oblastní speciality.

Obrazové ohlédnutí za cestou do Gruzie a na horu Kazbek.
Vzpomínka na Gruzii a procházku po horských loukách pod Kazbekem

 Mestia je také turistickým centrem, odkud se je možnost uskutečnit celou řadu zajímavých výletů do okolí. Ovšem většinou je třeba počítat s náročnější turistikou a relativně velkým převýšením. Například úchvatná je trasa k jezerům Koruldi, která jsou i v létě částečně zamrzlá. Od nich se otevírají výhledy na centrální Kavkaz a vrcholy Ushba a Tetnuldi. Je třeba ale počítat zhruba s devítihodinovou túrou a převýšením 1400 metrů. Na opačné straně údolí se vypíná hora Mentashi v hřebeni Zagari – náročný výstup je možné si ulehčit výjezdem lanovkou. Kdo si netroufne na těžší výlet, může uskutečnit nedlouhý nenáročný výstup až k patě ledovce Chalaadi, z něhož vytéká ledovcová říčka.

Zdatní turisté uvítají možnost čtyřdenního treku napříč oblastí, na kterém se nabízejí nezapomenutelné výhledy na masív centrálního Kavkazu s jeho ledovci, cesty okolo horských říček a také leckdy svérázné noclehy. V této oblasti není zatím turistická infrastruktura, která by uspokojila náročné klienty. Přespává se obvykle u místních lidí, kteří část svého obydlí vyčlenili pro potřeby turistů.  Zde samozřejmě není možné hledat přepych, ale o to více je zajímavý blízký kontakt s místními obyvateli a nahlédnutí do jejich nelehkého života. Turistika si razí cestu a postupně rostou i nové ubytovací kapacity hlavně v místech, která jsou přístupná po relativně slušné silnici.

Horní Svanetie je krásná po celý rok. Ovšem nejkrásnější je počátkem léta, kdy rozkvétají horské louky bezpočtem květin, stráně zbělají květy porostů rhododendronů. V tu dobu kvetou také zdejší žluté lilie, které si nezadají svou krásou s výpěstky renomovaných šlechtitelů květin.

Jiří Eisenbruk