Pacienti, sestřičky i lékaři už dávno odešli na nová oddělení. Mnozí si ale stále pamatují dny a týdny na lůžku nebo ve službě. Samotná budova je stará něco víc než sto let, sbíhá se k ní ale staletá paměť místa. Sahá až k františkánskému špitálu z patnáctého století, na který dodnes upomíná sousední kostel svaté Alžběty. K tomu zase mají zvláštní vztah například tisíce lidí, které v něm rodiče nechali krátce po narození v blízké porodnici pokřtít.
Ta budova tu stojí jako paměť místa, které po staletí sloužilo lidem ve městě, zejména těm nejslabším a očekává dobu, kdy její ztichlé okolí zase ožije městským životem a ona získá nové využití. Než budou se svou prací hotoví projektanti a stavaři a někdejší stará nemocnice bude novou městskou čtvrtí, je čas listovat fotkami a toulat se vzpomínkami.
