Navečer opět zahnali své husy jednotlivě domů. Někdy se husy pouštěly hromadně k potoku, kde bývali i houseři (často velmi zlí). Přes noc husy doma snášely vajíčka, počet klidně i kolem patnácti. Na vejce se psalo obyčejnou tužkou pořadové číslo snůšky. Pak husa zasedla na vejce do připraveného hnízda ve chlévě (vystlaný velký koš), vedle měla vodu a krmení. A čekalo se měsíc, až se housátka začnou „glubat“ a probouzet do světa.

Na zabíjačky v tomto časovém období roku si většinou pamatujeme. Také u této venkovské tradice velmi nutné k životu býval jeden dobrý zvyk. Po skončení hlavních prací a vaření se roznášela tzv. výslužka (véslužka) do několika domů (příbuzným, sousedům, známým). Polévka bílá či černá v konvičce, vařené maso, omáčka, jitrnice, jelítka, ovar, šrůtka masa, tlačenka. Pokud bylo takto domluveno několik domů, byla čerstvá zabíjačka po dobu několika týdnů. Jak praktické! Samozřejmě se muselo dodržovat množství vzájemně darovaného.

Do období ledna a února patří prastará a nám dobře známá tradice masopustu (ostatků). Je to čas po svátku Tří králů 6. ledna do úterý před Popeleční středou (letos 22. února). Doba hojnosti, zábavy, bujarosti, dobrého jídla, průvodů masek, maškarních plesů, ale mnohdy i neřestí. Hodně si užít – na dveře už klepe doba půstu!

První část článku si můžete přečíst zde.

ÚNOR: Čas draní peří, nahánění hus, zabíjaček a masopustu (1)

Za hezkou vzpomínku a připomenutí tradic děkujeme Libuši Filípkové.