První spálení od slunce, první uplavané metry, teplý čaj v termosce od mé babičky i za těch největších veder, hruškový kompot od té druhé, vzpomínka na tatínka i dědečka, kteří mě zde jako zdatní plavci učili plavat… To vše se mi vybaví, když se vracím na výrovickou pláž. Když se mi naskytla možnost dělat synovi doprovod na příměstském táboře zrovna na místě mého dětství, neváhala jsem. Spacáky a stan , psi naloženi do auta a hurá za dobrodružstvím. První kroky vedly na pláž, "ochutnat" vodu. Proplétám se kempem a jsem překvapena pokrokem a změnou, která se tu udála. Plno chatek, nově postavený penzion, vše upraveno pro pohodlí moderního člověka dnešní doby. Zlatavé odlesky slunce prosvítajícího se mezi stromy mě pak vytáhnou na hráz přehrady.

Západ slunce nad vodou je dechberoucí. Cvakám jednu fotku za druhou a ze svých psů dělám modely za úsměvů přihlížejících. Jak slunce pomalu zapadá, tvoří se nové a nové scenérie a fotky mění atmosféru. Jeden západ slunce a já mám dobité své euforické baterky, jak po týdenní dovolené. Dlouho do noci ze stanu svítí můj mobil do bujarého kempu jak přebírám fotky a s těžkým srdcem mažu ty, kterých mám povícero se stejným tématem. K půlnoci pak zahlcuji sociální sítě svými výtvory. Snad i vy pocítíte tu nádheru okamžiku a zpříjemníte si den

Marcela Bulínová