„Když se loni festival rozrostl, pobídl nás Jiří Ludvík, abychom se zkusili postarat o dva koncerty. Dal nám téma a první kontakty,“ přiblížila Šotkovská. Studenti se pustili do práce, připravili i žádost o grant z evropských programů. I když jim nevyšla, letos to zkusili znovu a uspěli. „Psaní projektů je asi nejtěžší, vůbec poprvé,“ dodala Šotkovská.

Najít, vybrat a získat dětské muzikanty vyžaduje svůj čas. „Hledaly jsme je podle výsledků prestižních soutěží, na brněnského Amadea jsme i vyjely. Oslovili jsme děti i jejich rodiče a potom s nimi dál jednali. Někdy je to náročné, když potřebujeme odpověď obratem a mail přijde za týden,“ přiblížila další z organizátorek Filipová.

Studentky připouštějí, že někteří jejich spolužáci kroutí nad jejich nasazením hlavou. Diví se, že po nocích píší projekty, pracují pro festival vážné hudby, které oni nerozumí a tráví na něm večery a noci. „Sama pořádně nevím, co je tím hnacím motorem, ale vážnou hudbu máme rádi a hlavně festival funguje a je kolem něj skvělý kolektiv lidí,“ shrnula zkušenosti Šotkovská. Právě ona přitáhla loni ke spolupráci i svou spolužačku. „ Přidala jsem se, protože jsem viděla zaujetí a nadšení organizátorů. Loni jsem byla v realizačním týmu, letos se starám o malé Beethoveny,“ dodala Filipová.

Šéf festivalu roli týmu organizátorů často připomíná a zdůrazňuje. „S festivalem rostou i oni. Od začátku pomáhala skupina mých studentů z gymnázia, velmi jsme se spřátelili. V těch, kdo vedou projekty, mám velké zastání. Pokud vzniknou nějaké problémy, učíme se z nich,“ řekl Ludvík a poukázal na práci všech festivalových dobrovolníků. „Podium pro úvodní koncert na hradě dostavěli ve tři ráno a od sedmi ráno jsme už chytali Hudbu v ulicích,“ připomněl.