Robine, jak hodnotíte uplynulý ročník, v němž se vám ve Startu Brno podařilo splnit jednoznačný cíl vedení v podobě postupu do třetí ligy?
Když to vezmu z týmového pohledu, panovala spokojenost. Jasný cíl v podobě postupu do MSFL se podařilo splnit. Za to jsme s bráchou samozřejmě byli moc a moc rádi.
Chápu to správně, že z osobního pohledu bude vaše hodnocení poněkud jiné?
Co se týká individuálních výkonů, tam příliš spokojený nejsem. Snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem se zranil, když jsem měl na jaře natažené postranní vazy v koleni. Posledních pět šest kol sezony jsem tak sledoval jen z tribuny. Nebylo to z mé strany úplně parádní, mám proto z ročníku takové smíšené pocity.
Celou sezonu jste byli neustále na čele tabulky, byť váš náskok nebyl přehnaně vysoký. Byl v průběhu ročníku okamžik, kdy byste se o postup třeba obávali?
Myslím, že postup jsme vybojovali s přehledem. Nějaké výkyvy jsme měli, to postihne každého, ale pořád jsme měli vše ve vlastních rukou. Pokaždé, když bylo potřeba, jsme ale zabrali, nemuseli jsme nic dohánět, měli jsme vše pod kontrolou.
Nakonec vás nejvíce proháněli fotbalisté Žďáru nad Sázavou, kteří se přitom o rok dříve v divizi jen tak tak zachraňovali. Bylo pro vás jméno největšího pronásledovatele překvapením?
Osobně ani ne, čekal jsem, že Žďár půjde nahoru. Pomohlo jim, že se z Meziříčí vrátil můj tehdejší spoluhráč Honza Nedvěd, z Vrchoviny obránce Trojánek. Navíc se střelecky chytil Mára Šerý, který se stal nejlepším střelcem soutěže. Počítal jsem proto, že Žďár bude nahoře, i když až na druhé místo bych je možná netipoval. Byl to ale jasně nejlepší protivník.
Není žádným překvapením, že jste vy i mladší bratr Patrik ve Startu i přes splnění cíle po sezoně skončili. Proč?
Bylo to po oboustranné dohodě. Dostali jsme sice návrh na prodloužení působení v Brně, ale úplně jsme necítili, že je to návrh na to, abychom zůstali.
Byl to jediný důvod?
Nejen to. S tím, jak se postoupilo, nyní ve Startu budou tréninky čtyřikrát týdně, v přípravě dokonce pětkrát. Bylo by to tak složitější na dojíždění, oboustranně jsme proto vyhodnotili, že spolupráci ukončíme.
Jaké budou vzpomínky na roční angažmá?
Na Start budu vzpomínat jen v dobrém. Dvakrát v životě jsem hrál v divizi a pokaždé se mi ji s týmem podařilo vyhrát. Před léty s Velkým Meziříčím, nyní se Startem. Takže vzpomínky budou jen a jen pozitivní, ten postup už nám nikdo neupře.
Počítám, že nabídek, třeba i od klubů z Vysočiny, jste asi měli hodně?
Ano, ozvaly se některé kluby z Vysočiny, které působí v divizi, byli jsme s nimi s bráchou v kontaktu. Ale naší prioritou bylo působení v Rakousku.
Kde tedy budete v dalším ročníku nastupovat?
Oblékneme dres Amaliendorfu, který v uplynulé sezoně sestoupil a nyní bude působit v páté nejvyšší rakouské soutěži.
Co o tomto klubu víte?
Především to, že tam působí další tři Češi, takže s nimi budeme moci s bráchou jezdit jedním autem. Není to ani příliš daleko, něco přes sedmdesát kilometrů, takže žádný problém s dojížděním. Na tréninky budeme dojíždět jednou až dvakrát týdně, to mi úplně vyhovuje.
Trénovat vícekrát týdně už se vám nechce?
Moc ne. Patrikovi jsem dopředu říkal, ať si sám řekne, jak chce dál pokračovat. Rozhodl se, že půjde se mnou do Rakouska. Už jsem nechtěl dojíždět na tréninky tolikrát týdně, proto mi angažmá v Rakousku plně vyhovuje, byla to jasná volba.
Vidíte to na působení v zemi našich jižních sousedů na delší dobu?
Všechno je možné a otevřené. Osm nebo devět let zpátky už jsem zažil půlrok v Rakousku, kde jsem také počítal s delším angažmá. A následně jsem byl osm sezon ve Velkém Meziříčí a jeden rok ve Startu, proto je všechno možné. Nebudu říkat, že je to pro mě konečná, ale až čas ukáže, samo se to nějak vyvrbí.
