Za nejúspěšnější érou fotbalu v Poštorné stál tehdejší majitel a předseda Tatranu Rudolf Baránek. „Po revoluci měl finanční možnosti, dostal klub až do druhé ligy. Poštorná mohla dokonce postoupit do nejvyšší soutěže, ale práva prodala Bohemce. Potom nastal finanční sestup a bylo jasné, že pan Baránek klub neufinancuje,“ vzpomněl funkcionář MSK.
Fanoušky tenkrát na trávníku bavily zvučné osobnosti Vladimír Malár, Radek Šindelář, Ivan Dvořák nebo David Kříž. „Základna významných hráčů byla v Břeclavi obrovská. Vytvořili tady fotbalovou historii, lidé na ni dodnes vzpomínají jako na úspěšný projekt,“ podotkl Hrabal, který v Břeclavi v minulosti hrál za Slovan.
play_fill
Podle něj si klub mohl díky tehdejším možnostem zvučné hráče dovolit. „Vedení bylo napojené na manažery, kteří sem dostali zvučná jména. Pan Baránek navíc vlastnil hotel, hráče tak mohl ubytovat,“ vzpomněl funkcionář.
V roce 2005 však klub po vleklých finančních potížích sestoupil z Moravskoslezské fotbalové ligy a do další sezony už nezasáhl. Ve stejné době zanikl i druhý břeclavský celek Slovan, který naposled hrál divizi. Od ročníku 2005/2006 tak Břeclav reprezentuje pouze klub MSK. „Za to, že se v té době v Břeclavi fotbal vůbec hrál, vděčíme Jirku Kalužíkovi, který je dodnes náš velký mentor,“ děkoval Hrabal bývalému řediteli velké firmy Gumotex.
MSK od té doby hrálo jedenáct sezon třetí ligu a nyní už začalo osmou sezonu v divizi D. „Pořád se bavíme o penězích. Na vyšší soutěž potřebujete mecenáše, kterých je čím dál míň. Jsou to blázni, kteří do toho dávají peníze a mají potěšení, že hrají druhou nebo třetí ligu. Musím říct, že ty lidi obdivuju, protože například třetí liga je opravdu kanál na peníze. Kluby nemají licenční finance, které inkasují týmy v první a druhé lize,“ zdůraznil předseda.
Divize je tak podle Hrabala, který je funkcionář MSK od roku 2019, adekvátní soutěž pro Břeclav. „Když jsem přišel, klub bojoval o záchranu divize, nebyli hráči ani finance. Technicky byla situace velmi těžko uchopitelná, ale nakonec se to malým zázrakem povedlo. Pomohl nám i covid, kdy jsme soutěž zachránili bez boje,“ uznal.
Od té doby se situace v klubu stabilizovala. „Nadále pokračujeme v naší práci. Zvolili jsme cestu angažování hráčů z nejbližšího okolí, abychom eliminovali vysoké výdaje,“ neskrýval Hrabal.
Velkou komplikací ve shánění posil však nadále zůstává krátká vzdálenost hranic s Rakouskem. „Peníze, které tam hráčům nabízí v posledních třídách, jsou nerozumné. Nevím, jestli se to někdy přesune i k nám, ale je to spíš sci-fi,“ krčil rameny.
Břeclavský fotbal vychoval i dva fotbalisty, kteří se prosadili v profesionálním fotbale. Jaroslav Diviš zde odstartoval svou profesionální kariéru, v níž nastupoval za Slovácko, Jablonec či Mladou Boleslav. Nejslavnější odchovanec Jaroslav Navrátil se postaral dokonce o nejzajímavější přestup klubové historie, když z Břeclavi přestoupil rovnou do nizozemského klubu Heracles Almelo. „Převážně hrál I. A třídu a chvíli nastupoval ve třetí lize. Hned se mu povedla půlka sezony a přestoupil do Nizozemska,“ prozradil Hrabal.
Nejvýznamnější milník současného MSK je pohárový zápas z listopadu roku 2006. V duelu čtvrtého kola tehdejšího Poháru ČMFS se na jihu Moravy představila pražská Sparta. Tehdejší výhru Sparty 2:0, kterou zařídili Libor Došek s Tomášem Sivokem, sledovalo v Břeclavi 4500 diváků. „Zažil jsem i pohárové zápasy se Zbrojovkou nebo Slováckou Slavií Uherské Hradiště, vždycky na pohárové utkání přišlo do Břeclavi hodně lidí,“ tvrdil bývalý fotbalista.
Zda se může podobná návštěva ještě někdy na Břeclavsku opakovat, nedokázal předseda odhadnout. „Dobrou zkušenost má Lanžhot, který hostil před pár lety v poháru Baník Ostrava a přišlo přes tři tisíce diváků. Kdyby se něco podobného u nás podařilo, myslím, že by to lidi z blízkého okolí taky přilákalo. Ale nejsem si jistý, zda postoupíme do čtvrtého kola poháru,“ dodal Hrabal s úsměvem.
