Proč nedošlo k dohodě s Pavlem Svoreňem, se kterým jste jednal už od loňského léta?
Nezúročil čas, aby se 26. dubna odehrálo to, co se obecně vzato očekávalo. Trvám na tom, že jestliže jsem se loni v létě rozhodl, že se nebudu dál v životě zabývat fungováním fotbalového klubu, tak to platí. Určité pochybnosti, které se objevovaly, byly prostě mylné a liché. Poslední moment, kdy jsem si řekl konec kolegiality, byl v den, kdy přišel coby trenér Lukáš Kříž za Tomáše Polácha. Po tomto jednání o výměně trenérů jsem panu Svoreňovi říkal, že uběhly tři, čtyři týdny od prohlášení akcionářů z klubového webu, že jdeme hledat další možné vhodné spoluvlastníky, kteří jsou silní kapitálově. Oznámil jsem mu, že mám dva zájemce, kteří chtějí majoritu osmdesát, popřípadě devadesát procent. Bez reakce. Sdělil jsem, že tedy budu pokračovat v jednání tímto směrem. Opět bez reakce.
Pokračoval jste tedy v jednání?
Ano, a proto jsem šel tímto směrem. Nemůžou být výhrady vůči mé osobě, že jsem se choval proti nějakým smluvním vztahům, gentlemanství a tak dál. Pan Svoreň měl čas, aby splnil, k čemu se zavázal ve smlouvě, aby se zpožděním dva a půl měsíce doplatil druhou polovinu za pětadvacet procent akcií. Pak může platit výzva o předání dalších šestatřiceti procent akcií. Ne naopak.
Takže nezaplatil ve lhůtě splatnosti ani částku za minoritní podíl akcií?
Je tomu tak. První splátka byla uhrazena se zpožděním třiceti dnů, přičemž jsem byl benevolentní uplatnit smluvní pokutu. Druhá splátka se splatností 1. února 2024, aniž bych činil jakékoli sankční kroky vůči panu Svoreňovi, se dostala do zpoždění o dva a půl měsíce, kdy jsem se rozhodl vyzvat druhou stranu k dohodě o narovnaní.
Pavel Svoreň se tedy neukázal jako dostatečně movitý partner pro převzetí klubu?
Jestliže něco chci, tak proto usilovně něco dělám. A tady to byly úkroky doprava, doleva a tak dál. První dluh byl třicet dnů po splatnosti a šlo přitom o milion devět set tisíc korun. To si řeknete, jestli někdo nemá milion devět set tisíc, vždyť klub spotřebuje daleko víc. K tomu máte další dluh ve výši tři miliony osm set tisíc korun. Tak si začnete analyzovat, komu to vlastně prodáváte. V jednu chvíli mi to připadalo, že z mé strany přišlo pozvání ke společnému stolu a host přišel pouze s příborem, když je přirozené, že host přijde s něčím pro hostitele. Aspoň mrkev do polévky. (úsměv)
Zjišťoval jste, zda za ním stojí někdo jiný?
Z forem a způsobů, které jsem použil, jsem nenalezl, že za ním stojí někdo třetí.
Jaký byl prvotní impulz, že chce Libor Zábranský koupit Zbrojovku?
Vrátil jsem se z pracovní cesty v Chorvatsku a Libor mi volal, že jsme dlouho neměli kafe. Domluvili jsme se a když jsem přišel, vznesl dotaz, zda klub fakt prodávám. Dal jsem mu jednoznačnou odpověď, že ano. Když se rozhodnu, dotahuji věci do konce. A zeptal se mě: Co bys říkal na to, kdybych Zbrojovku koupil já? Otázka mě překvapila a dohodli jsme se na dalším kafe druhý den.
V posledních letech jste se ale nestýkali, vaše vztahy ochladly…
Brno je, jak se říká slušně, macešské. Dobré syny umí setřít. Ano, mezi námi nastala komunikační pauza. Přesně kvůli tomu, co se děje teď. V roce 2018 jsem začal proces prodeje Zbrojovky. Někdy v té době, kdy jsem jednal se Sport Investem, mi sdělil své názory na moje kroky. Mimo jiné to, že brněnský fotbal a hokej patří Brňákům. Nastalo mezi námi určité komunikační vakuum.
Když Libor Zábranský získá osmdesát procent, pět procent má Regionální hospodářská komora, co zbytek akcií?
Půl procenta mají drobní akcionáři a já zatím zůstávám se čtrnácti a půl procenty. Důvodem je přechodová fáze k mému absolutnímu konci, protože operační pole zákonů a legislativy našeho státu to vyžaduje.
Jste rád, že brněnský klub už předáte někomu, komu důvěřujete?
Kdybych měl naturel, že zhasnu a je mi to jedno, tak jsem nedělal kroky k Pavlu Svoreňovi způsobem takovým, jakým jsem konal. Řekli jsme si s Liborem okamžitý postup jak dál. Detaily tohoto postupu dávají do obsahu kupní smlouvy naši právníci. Jeho osobní kredit je zárukou toho, že Zbrojovka tady bude dál.
Jak zásadní byl ve vašem rozhodnutí tlak fanoušků, kteří se vyjadřují až nenávistně?
Nemám tendence dávat najevo, že jsem zocelený, ale mám životní nadhled, abych se z takových projevů nezhroutil. V momentě, kdy byl ten slavnostní pohřeb před stadionem, že jsem hrobař, co myslíte, že mi proběhlo hlavou? Koho pohřbili zaživa, dožije se vysokého věku. Nicméně štvanice na moji osobu se dostala tak daleko, že zasáhla moje nejbližší, moji rodinu. Přišel čas, aby ten hyenismus skončil.
