Bratislavský rodák přišel do Znojma v devatenácti letech, tamnímu klubu pomohl k postupu ze třetí až do první ligy. A také se tam usadil. „Do Jihlavy dojíždím, stavíme kousek od Znojma baráček a pendlujeme,“ popisuje Lacko.

Na Slovensko moc často nejezdí. „Už tam mám jen babičku a ségru, brácha žije taky v České republice. Na Slovensko jezdím tak dvakrát do roka, se současnými omezeními je složité se tam dostat. Tento rok jsem tam ještě nebyl. Doufám, že do začátku přípravy se tam dostanu. Babičce už táhne na stovku,“ říká češtinou, ve které jsou ovšem stále slyšitelné znaky slovenštiny.

Se svou českou manželkou vychovávají dvě dcery. „Děti jsou divoké, i když jsem půlku týdne v Jihlavě, manželka to zvládá. Jsme spolu už osm let a stále je to láska jako trám,“ usmívá se Lacko.

Do jejich Vánoc se promítají tradice obou rodin spojených se dvěma národy bývalé federace. „Máme to tak půl na půl, žena donesla ke stolu něco od nich, něco jsem si ponechal. Třeba majonézový salát necháváme na Silvestra, abychom nevyplýtvali všechny nápady. Od něčeho jsme ustoupili, aby nebyla halda jídla a třeba se nevyhazovalo,“ povídá.

Co ovšem na štědrovečerní tabuli nechybí, je polévka z kysaného zelí. „Kapustnici jsem si ponechal, tu jsem schopný jíst celý týden a na Vánoce je nejlepší, chutná jinak. Žena zase donesla zvyk z její rodiny, takže máme lososa s ovocným salátem, který je zamíchaný se šlehačkou či kokosovým mlékem. Jak jsem to poznal, dáváme si to hodněkrát za rok. Je to pecka, doporučuji,“ nabádá střední záložník.

ČEKÁNÍ NA JEŽÍŠKA

Vyhlížení dárků se ovšem ani u Lacků výrazně neliší. „Vždycky po jídle se s holkama podíváme, zda jsou u stromku dárky. Když ne, zapálíme prskavku z okna, aby Ježíšek věděl, kam má přijít. Pak se jako zázrakem dárky objeví a holky jsou paf,“ směje se Lacko. „Tento rok to tak dobře vyšlo, že jsme šli ven a viděli čáru za letadlem, takže holky říkaly, že Ježíšek vozí dárky,“ přibližuje.

Přestože se Vánoce točí hlavně kolem jeho dcer, zavzpomínal fotbalista i na některé dárky z dětství. „Spíš si pamatuji, co mi neudělalo radost. Jednou jsem od taťky dostal nafukovacího kosmonauta, ale měl jsem z něj panický strach a brečel jsem, podle mě ho musel vrátit,“ vypráví.

Nebylo ani snadné ho překvapit. „Jako dítě jsem šmíroval, kam mamka dárky schovává, takže jsem věděl, co dostanu. Jednou jsem měl radost z baťohu, ale až když jsem ho hodil za sebe, zjistil jsem, že je tam ještě mobil. Naštěstí byl v obalu,“ culí se.

Ani oslava příchodu nového roku u nich nebude nikterak divoká. „Mám ve Znojmě nejlepšího kámoše, se kterým pár let trávíme Silvestra do určité hodiny, pak jsme s manželkou do půlnoci sami. Děti se těší na ohňostroj, ale odpadnou v devět hodin. Tento rok jsme zaplatili lístky na Leoše Mareše, online je to lepší, než být v davu lidí,“ říká Lacko.

Vysočině Jihlava patří po polovině druholigového ročníku desátá pozice. Co musí tým do jara zlepšit? „Hodně se o tom bavíme. Jsme spokojení s určitou fází fotbalu, jak se projevujeme, kam jsme posunuli, ale zase víme, že máme velké rezervy do ofenzivy. Chybí nám klíčoví hráči, kteří předtím rozhodovali a měli kanadské body, to je velké minus. Na druhou stranu se snažíme být na hřišti dominantní, což nám jde na sedmdesáti metrech, schází těch posledních třicet. Ovšem posun mladých kluků je perfektní, Jihlava má z čeho těžit,“ upozorňuje hráč, který na podzim naskočil do dvanácti utkání, gól nedal.

V hledáčku má stále oba kluby, s nimiž okusil nejvyšší soutěž, za Zbrojovku a Znojmo v ní odehrál 67 duelů. „Sleduji oba kluby, Brno je suverénní a už od začátku sezony jsem říkal, že půjde nahoru. Kluky znám, hrají fantasticky a neměl jsem ani nejmenší pochyby. Je to super a přeji jim. Znojmo se zvedlo po výměně trenéra. Rád bych se tam jednou vrátil, ale pokud tam bude současné vedení, tak se nikdy nevrátím,“ přiznává Lacko.